Mám dva krásné vnoučky – čtyřletého Matýska a dvouletého Vendelínka, kteří letos v létě dostali od rodičů xylofon. Po měsíci neustálého bušení do kláves, nakonec rodiče nevydrželi a xylofon umístili až do nejvyšší části půdy, kam se špunti jen tak nedostanou. Poučila jsem se z této zkušenosti, ale nechtěla jsem propást ten pravý věk, kdy si malí človíčkové začínají hudbu uvědomovat a vnímat, možná i zkoušet sestavovat první jednoduché melodie. Shodou okolností jsem se tento podzim účastnila kurzu VU3V na téma Hudební nástroje. To byla voda na můj mlýn ! Paní profesorka Magdalena Saláková nám tu nabídla takový vějíř možností, takovou nabídku nástrojů, o kterých jsem buď věděla velmi málo, anebo nevěděla vůbec. Užívala jsem si každé slovo a přišla také inspirace. A tak se od letošních vánoc u mé dcery v domácnosti ozývá andělské zvonění maličké 5 tónové kalimby - to aby Matýsek obsáhl nabídku kovových jazýčků ručičkama, za dychtivého šustění semínek maraccy, která je nejen krásně vyřezávaná a zdobená všemi barvami peruánských indiánů ale i zní, jako když si vítr pohrává s dozrálými pšeničnými klasy. Vánoce byly ve znamení hudby a já již nemusím mít strach o nasměrování našich vnoučků v budoucích letech. Malý Vendelín již za 2 hodiny vyťukával vlastní Skákal pes přes oves a Matýsek k tomu pilně šustil na maraccu. Byl to nejkrásnější Štědrý den, jaký jsme v životě všichni společně zažili. Paní profesorko Saláková – děkujeme, bez Vás by nic z toho nebylo. Ať i Vy v příštím roce prožijete podobně krásné okamžiky. A k tomu samozřejmě hodně zdraví a štěstí.
Naposledy změněno: úterý, 26. ledna 2016, 21.41