Do Vídně jsem odjížděla pár dnů před termínem k odevzdání eseje na téma Hudební nástroje s provinilým pocitem a především myšlenkou, že mě nenapadá nic jiného, než použít při psaní jen krásné citace z přednášek PhDr. Magdalény Salákové, Ph.D. A pak cestou domů jsem si uvědomila, že hudba, ačkoliv kvůli ní jsem sem nejela, se mě zde dotýkala na každém kroku.

            Všude v parcích se nacházejí bysty vídeňských umělců, spisovatelů a skladatelů. V zámeckém parku Burggarten nelze minout pomník Wolfganga Amadea Mozarta a zlatý pomník Johanna Strausse s housličkami v městském parku – a soudě podle obležení návštěvníků - zřejmě opravdu patří k nejčastěji fotografovaným pomníkům na světě. Ludwig van Beethoven a jeho Fidelio mě zastavili při cestě kolem Vídeňské státní opery, odkud k večeru přenášeli představení na videostěně. Ti zatím méně známí hudebníci brnkali na kytaru snad na každém rohu…

            Konečně jsem měla ve Vídni dost času splnit si sen a toulat se kolem Dunaje a poslouchat šplouchání vln. Skoro na jeho břehu stojí i kostel sv. Františka z Assisi. Moc jsem si přála, aby se při právě probíhající slavnosti biřmování dětí rozezněly také varhany, které měly po obvodu víc než stovku viditelných píšťal. A pak mocný chorál zazněl a já, poučena z přednášky o vícehlasých aerofonech, jsem se snažila představit, které klaviatury, rejstříky, pedály atd. varhaník používá. Uvědomila jsem si, že varhany, stejně jako ostatní hudební nástroje, prodělaly současně s vývojem lidstva, také obrovský pokrok. Podle starořecké mytologie na příklad bůh pastýřů Pan k nalákání nymfy Syrinx vyrobil ze třtiny píšťaly různé velikosti, na které hrál, podobně jako se fouká na dutý klíč. A přírodní národy věděly a vědí, že k tvorbě nástrojů stačí pár základních elementů: kámen, trubice, vlákno, membrána a například i plátek listu. Byla to lidská touha po hudbě, která dala vzniknout nesmírnému počtu různých hudebních nástrojů a jejich zdokonalování.

            A jsem ráda, že díky kurzu o hudebních nástrojích jsem měla možnost nahlédnout pod pokličku vědy o organologii. Přiznávám, že dosud jsem netušila, co znamenají pojmy, jako jsou idiofony, chordofony či mebranofony ani neslyšela na příklad slova orfika, klavichord, anglická šachovnice atp. Ani na obrázku jsem snad neviděla žirafový klavír a především mnoho krásných i uměleckých zdobených hudebních nástrojů, které jsou nejen ve sbírkách Českého muzea hudby.

            Některé otázky v testech mi sice daly zabrat, ale představení a vynikající prezentace tématu doprovázená koncerty mě bavilo. A dávám za to Magdaléně Salákové a jejímu týmu jedničku s hvězdičkou!

A na závěr alespoň ještě několik citací, které i mně mluví z duše:

Frederic Chopin studentům: „Vaše prsty musí zpívat.“

Pythagoras: „Hudba, pokud ji náležitě uvážíme, může být i lékem na naše zdraví.“

Žalm 150: „Chvalte Boha zvukem polnice, chvalte ho harfou a citarou, chvalte ho bubnem a tancem, chvalte ho strunami a flétnou, chvalte ho zvučnými cimbály, chvalte ho cimbály dunivými…“

A z jedné písně Hradišťanu: „ … když se sejdou lidé, kéž naladí a začnou hrát…“

Naposledy změněno: úterý, 14. dubna 2020, 17.38