Zamýšlím se nad jedinečnými díly italských sochařů, malířů, architektů, jejichž umění se promítlo i do významných děl v celé Evropě a dodnes je obdivováno. Nebyli to jen nám nejvíce známí mistři vrcholné italské renesance 15. a 16. století Michelangelo Buonarotti, Leonardo da Vinci, Rafael Santi, jehož dílo mělo vliv na vývoj malířství až do 19. století, ale i jejich pokračovatelé, ale také Gian Lorenzo Bernini, představitel zrodu evropského barokního umění v Římě.   

      Mnohokrát jsem se procházela kolem kostela Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně. Kostel, který jakoby lehce odkročen od tepající Karmelitské ulice, skromně skrývá svoji vznešenost. Byla jsem nejednou uvnitř, abych znovu a znovu obdivovala jeho krásu a našla trochu odpočinutí od běžných starostí. Nikdy mě však nenapadla myšlenka, že je tato nádherná stavba spojena s kostelem Santa Maria della Vittoria v Římě, pro který Gian Bernini vytvořil jednu ze svých proslulých kaplí. Kaple vznikala ve stejnou dobu jako kostel Panny Marie Vítězné u nás v Praze, více známého jako Pražské Jezulátko.

       Oba kostely byly zasvěceny Panně Marii Vítězné a svým zasvěcením společně oslavovaly vítězství bitvy katolické církve na Bílé Hoře.  A jak jsem se dozvěděla, tuto bitvu zobrazuje i cyklus obrazů nacházejících se v sakristii římského kostela a také poutní obrázek ze Štěnovic u Plzně (od 19. stol., po požáru kostela jen kopie), ke kterému se modlil karmelitánský mnich po celou dobu bitvy na Bílé Hoře.  Je mi jenom trochu smutno z toho, že bitva na Bílé Hoře byla tehdejší katolickou církví oslavována, ale pro náš národ přinesla ponížení. Ale takové jsou už dějiny. Vítězství a prohry.

          A Bernini dál? Jsou tisíce zručných kameníků – sochařů, stovky věhlasných malířů a architektů, ale jen jeden z nich, Gian Lorenzo Bernini, z jehož hlavy vzešla myšlenka neuvěřitelného díla náměstí sv. Petra ve Vatikánu, v architektuře dosud nepřekonané svými technickými parametry překračujícími kapacitní vidění své doby.  A budu-li stát před Fontánou čtyř řek, nemusím v hloubi duše vidět jen Nil, Gangu, Rio La Platu a Dunaj, které byly v době vzniku považovány za největší řeky světa. Symboly jednotlivých kontinentů světa  spolu se sochami postav, rostlin a zvířat ukazují, kam až dosahovala papežská moc.

A také si uvědomuji, že stavba vznikala v době uzavření Vestfálského míru roku 1648, konce 30leté války, ale pro náš národ opět s neblahými důsledky.

     Pokud chceme opravdu vidět a porozumět, nemohu říci více než JEĎME a POZNEJME…..

Naposledy změněno: čtvrtek, 22. února 2018, 15.10