Nejlepší eseje

V hodinách přednášek o Evropských kulturních hodnotách jsem slyšela, že o osobní růst přece každému z nás jde. Nikdo nechce být nezralý a zaostalý.

Učili jsme se, že mravní zákon se týká našich svobodných osobních rozhodnutí. A o lidské hodnotě tušíme, že především rozhoduje, jak svobodně žijeme a jak se rozhodujeme. Uvědomuji si, že život nás staví před dva základní způsoby, jak žít.

• Buď žijeme výlučně pro sebe,
• nebo v životě zohledňujeme také zájmy, potřeby a práva druhých.

Při rozpoznání rozdílů mezi pojmy egoismus a sebeláska jsem nabyla dojmu, že naše společnost je v dnešní době z filosofického hlediska hédonistická a dnes se hédonismus prosazuje v morálce, která se nazývá postmoralistní. Morálka povinností a ctností se podle postmoralistů vyžila. Podle nich má člověk právo na okamžité uspokojování egoistických vášní, na lhostejnost k druhým. Vymezují sami sebe jako autory a reprezentanty minimální morálky. Jsou spokojeni, že soudobá kultura je kultura individualistické sebestřednosti. Toto individualistické zadání přijali a rozvinuli do egoistické podoby výlučného hledání štěstí pro sebe, kde si každý jedinec najde podle svých choutek a přání svoje štěstí.

Ivan Medek, bývalý kancléř prezidenta Václava Havla říkal: „Pokud má společnost problémy, je to proto, že nedodržuje pravidla Desatera.“

Co říká o naší současné nemoudrosti Max Kašparů (psychiatr, spisovatel, pedagog, esperantista a duchovní): „Hodnotový svět našich předchozích generací znal tzv. Sedmero hlavních hříchů. Pýchu, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost.

Postupem času se jejich obsah proměnil do dnešní podoby:

Z pýchy se stalo zdravé sebevědomí,

z lakomství zákon ekonomiky,

nestřídmost se povýšila na vyšší životní úroveň,

závist na boj o spravedlnost,

hněv ve zdravou reakci na nekorektní jednání druhých,

smilstvo v prevenci proti neurozám,

lenost se proměnila v prokrastinaci.

A díky tomuto modernímu přejmenování se zbavuje náš starý kontinent těžkých hříšníků.

Přičteme-li k tomu ještě dnes již málo známé pojmy jako hulvátství, které se změnilo na svobodu projevu, okrádání definované jako svobodný trh, zanedbávanou výchovu dětí, jako tvorbu vlastního názoru dítěte a likvidaci pozitivních hodnot, včetně zbavení se předsudků. Svoboda se povýšila na svévoli jednotlivce a tolerance v ustupování zlu.

Už se jen zbývá zeptat, když nenazýváme věci pravými jmény:

Když hada přejmenujeme na kočku, domníváme se, že nás tudíž nemůže uštknout?“

Evropa již přestává uznávat evropské kulturní hodnoty, které pocházejí z židovsko-křesťanské tradice a antické filosofie. Vyžadují totiž určitou ukázněnost a ta se dnes nenosí. Neuznávání vede k povrchnosti, nenáročnosti, pohodlí a spotřebě. Na povrchních vztazích zkomírá i rodina, jako základní článek společnosti. Naštěstí, všichni nejsme stejní. Máme svobodnou vůli a nemusíme se chovat podle “vzoru“ většiny.

Neboť jak pravil A.S.Puškin:

„Veškeré zlo v životě člověka pochází z duševní prázdnoty, nudy, lenosti, a vše  je nevyhnutelné, pokud si člověk zvykne žít na účet druhých.“