ZS 18/19_Petr Bartoník (KS Jeseník): Ještě není pozdě
Mimořádně zajímavé téma, které v současné době je velmi aktuální. Téma velmi složité, filozofické, k dlouhému zamyšlení, které k přesnému popisu stavu věcí vyžaduje hodně času, energie, které překračuje hranice prosté eseje.
Proto jen v krátkosti bych si dovolil pár poznámek k této problematice.
Nikdy jsem nebyl filozofem, dětským mudrlantem, nebo dospělým člověkem vznášejícím se v oblacích a zabývajícím se touto složitou problematikou. Avšak měl jsem spolužáka na základní škole v Opavě, který byl židovského původu a se kterým jsem občas prohodil pár vět, hlavně z jeho popudu, na téma lidské existence, člověčenství, smyslu života. Já byl křesťan, on židovského vyznání, přesto jsme si v téhle věci rozuměli. Byly to opravdu zajímavé debaty ve městě, tehdy ještě polozbořeném, především v centrální části po těžkých bojích, které za války proběhly během ostravsko – opavské operace. Ptal jsem se ho, jestli by jednou nechtěl studovat filozofii. Odpověděl mi, že to nemá žádný význam, jelikož u nás v republice se dá studovat jen jediná filozofie, a to marxistická.
Naše cesty se však jednoho dne rozešly. Vím pouze to, že odešel někam do ciziny, snad do USA, od té doby jsem ho nikdy neviděl, ani o něm neslyšel.
Rozbořená Opava, židovské pogromy, zvůle novodobých totalitních režimů, egoismus, žvýkačková kultura, honba za penězi a povrchnost současné doby. Toho všeho je schopen Homo sapiens sapiens – člověk moudrý, jehož definici jsme s jistými obtížemi schopni vytvořit, přestože známe dokonale všechny atributy jeho povahy a chování, je naprosto nepředvídatelný v mnoha aspektech jeho myšlení a potažmo i v chování.
Desatero bylo vytvořeno ve 13. století před Kristem a mělo by být naším krédem, obsahuje nejméně 7 přikázání, kterými by se člověk vyrostlý v židovskokřesťanské kultuře měl řídit, pominu-li 3 první přikázání, která se týkají vztahu k Bohu. Sestává pouze ze 46 slov, která jsou naprosto jasná, srozumitelná, ať pánům, nebo kmánům, přesto mnoha staletími řízená lidská mašinérie dospěla k zákonům, které jsou účelové, sloužící jenom momentálním zájmům vládnoucích skupin, jsou psány jazykem, kterému možná nerozumí ani právník, a navíc velmi dobře zaplaceni právníci ani nezodpovídají za svá rozhodnutí.
Píší se a schvalují zákony, které neslouží zájmům většiny. Striktně se dodržuje litera zákona, bez ohledu na spravedlnost, na selský rozum. Říká se tomu právní pozitivismus.
Naše kulturní hodnoty – náš selský rozum - ustupuje menšinám. To když dobrý voják Švejk řekl feldkurátovi Katzovi po jednom mejdanu, že mejdan u nich v domě byl v naprostém pořádku, že naproti jejich domu v noci povykoval akorát nějaký chlap s fezem na hlavě, tak mu dal jednu přes držku, tak to by tedy dnes nikomu neprošlo. Ale to jedině platí. Rychle, výchovně, bez tzv. ochrany vyšší moci, která si uzurpuje právo vychovávat nového člověka.
V návaznosti na naše kulturní tradice by se mělo soudit spravedlivě. Ideál spravedlnosti ale stále ještě hledáme.
Ale my přece tady máme mravní normy, existuje i nějaký nepsaný mravní zákon, zákon dobrého života, máme svoji etiku a etiketu, přesto je tady zaváděn kulturní relativismus aplikovaný přímo ideologicky a i prakticky ve formě multikulturalizmu. Tolerance, nekritizovatelnost, evidentní snaha nenalít si čistého vína spojená s vpádem nevzdělaných hord do našich končin ohrožuje naši evropskou kulturu, žijeme přece v Evropě, tak se nás to také týká.
Na druhé straně, přiznejme si, tento problém souvisí s „naším vývozem kultury“ v dávné minulosti, o současnosti ani nemluvě. Mluví se hodně o lidských právech, ale o povinnostech se nemluví vůbec. Emotivisté se nám snaží namluvit, že pojem vražda je relativní, že je vůbec nemravné to považovat za něco špatného.
Lidská přirozenost spočívá v tom, že je člověku tělesně a duševně dána do vínku, ale ne každý z nás se řídí plánem dobrého života - dělící čára, která jasně odděluje dobro od zla, není jasně narýsovaná.
Lidská civilizace, stejně jako ta naše evropská, prošla spoustou kotrmelců. Ať se jedná o hony na křesťany, křižácké výpravy, objevování světa, husitská tažení, války třicetileté, stoleté i světové, židovské pogromy, či novodobé manévry světových vládců v honbě za ropou, plynem a finančním ziskem.
Studovat filozofické otázky je sice velmi zajímavé a podnětné, ale nebudu se na tomto místě už dále zabývat různými filozofickými „izmy“, kterými jsme prošli během našeho studia. Společnou charakteristikou těchto „izmů“ je popisování myšlení člověka a zařazování lidských charakterů do dodatečně pojmenovaných škatulek, člověka, který jednoduše řečeno si chce dělat věci tak, jak to jemu co nejvíce vyhovuje. Úcta jednoho k druhému se vytrácí, nastupuje bezcharakternost, bezostyšný egoismus, uzavírání se do sebe, neúcta mladých ke starším, bezohlednost zaměstnavatelů ke svým pracovníkům, arogance mocných…
Pokračuje výroba hloupých lidí, napříč všemi kontinenty. Evropské kulturní hodnoty ztrácí další dimenzi, po dobyvačných válkách i ztrátu lidské tváře, lidského charakteru, samostatného pohledu na věc.
Proto oceňuji dnešní vzdělané lidi, také filozofy, kteří i v této nelehké době jsou schopni se s těmito věcmi rvát, s vědomím a nadějí, že ještě není pozdě, že se je možné ještě o budoucnost postarat, že budoucí talentovaní a moudří kandidáti studií nebudou jenom konstatovat, že studovat filozofii, a nejen ji, nemá opět význam.
Použitá literatura:
Přednášky semestrálního kurzu VU3V – Evropské kulturní hodnoty