Seminář, který jsem právě absolvovala, mě zaskočil i zmátl množstvím pojmů, které mně byly cizí. Ale jelikož člověk je tvor hledající a my všichni, kteří děláme VU3V i učící se, přijala jsem tento seminář jako výzvu. Je pravda, že v mládí mě zajímaly filosofické směry od Platona, Kanta, Marxe a jiných. Protože od nepaměti člověk ve všech kulturách hledá pravdu a smysl života, začetla jsem se do jedné z mnoha tezí, a to do pragmatismu.

Pragmatická teorie pravdy je metoda dovolující řešit spory, jež jinak by byly nekonečné. Podle nich pravda není vlastností, aby trvale a nečinně náležela myšlence, ale stává se pravdivou tím, že potvrzuje své praktické následky, a podle pragmatické teorie pravdy se týká uznání nikoliv poznání pravdy. Svět není pochopitelný, nýbrž je jen předmětem vědomostí. Co jmenujeme pravdou, je produkt logického výběru, jenž vylučuje, co je prospěšné.

Proto ani tato moje úvaha nemusí být pravdivou pro všechny. Vycházíme z toho, že naše evropské etické minimum je spojeno s desaterem, hlavně z 5 až 10 přikázání. Nechce se mi rozebírat tato přikázání, jak fungují či nefungují v dnešní době. Zajímavé je, že tato přikázaní najdeme i v koránu – v 17 súře nazvané Noční cesta, kde je psáno o předání desatera přikázání Mojžíšovi. Pro nás by mělo být vzorem Ježíšovo učení o Lásce k bližnímu. O Lásce, která neočekává a nežádá.

A je to, co v dnešní kultuře lidem chybí. Všichni se ženou za úspěchem a penězi. Po dlouhé úvaze jsem došla k tomu, že dnešní společnost je plná egoistů a jeví se tak, jak společnost udává Marx. Na jedné straně lidi, kteří chodí do práce jak ovce na porážku, a na druhé straně lidi, co na úkor druhých bohatnou (egoisti).

Co k tomu říci na závěr? Važme si lidí, co nosí v srdci Lásku a Pravdu, a věřme, že jich bude stále víc.

Naposledy změněno: čtvrtek, 22. února 2018, 10.10