LS 16/17_Lída Nálevková: Kam ten svět spěje?
Takovou a podobnou otázku slyšíme často ve společnosti zejména starších lidí. Přitom ani tak nejde o SVĚT, jako o počínání lidí na tomto světě. A má se za to, že lidé si počínají čím dál hůř, zvláště ta dnešní mládež!
Odpovídám: Kam by svět spěl? Je stále stejný, lidé jsou stále stejní, někdy možná lepší, jindy trochu horší – jak kde, jak v které době, podle okolností, ale ve své podstatě se příliš neliší. Už Sokrates si prý na mládež stěžoval a pochybuji, že nikdo před ním či po něm.
Historie nás učí, že lidé vždy oplývali vlastnostmi neslučitelnými s Desaterem Božích přikázání, proto podle tradice Mojžíš desky desatera přinesl, aby se lidem dostalo napomenutí. Lidé se přikázáními začali řídit, ale ne všichni a někteří se jimi neřídí dodnes.
Lidé se vždy se vyznačovali nectnostmi, které v Kuksu znázornil Matyáš Braun – jak nadčasové dílo, Braunovy alegorie neřestí - pýcha, lakomství, smilstvo, závist, obžerství, hněv, lenost, zoufalství, lehkomyslnost, pomluva, lstivost, podvod - jsou aktuální i v naší době a vždycky budou. V nectnostech se utápíme stále navzdory tomu, že již dávno žijeme v kultuře vzešlé z židovsko-křesťanské tradice, která rozeznává dobro a zlo a umí je pojmenovat. Nectnosti nás pronásledují navzdory společenským a náboženským normám i navzdory předsevzetím, že se jich vyvarujeme. A také navzdory historickým zkušenostem s válkami, revolucemi, teroristickými režimy a všemi projevy nelásky k bližnímu, které se po tisíciletí táhnou lidskými dějinami.
Nyní jsme součástí kultury, jejíž priority vedou k pohodlnějšímu, méně pracnému životu. To se nám líbí. V naší kultuře většina lidí má všeho dostatek, téměř nikdo nemá hlad. To je dobré. Ale: všichni touží mít všeho víc a víc a idoly nespatřujeme v těch ctných a mravných, ale v těch, kteří dosáhli největšího bohatství. Stejně jako před tisíciletími lidi přitahuje kult moci, bohatství, „dobrého bydla“ a věčného mládí. Kult ctností, ani varování před hříchy a nectnostmi není v módě. Jenže móda se mění. Doufám, že pravdomluvnost, upřímnost, spravedlnost, poctivost, statečnost, střídmost a umírněnost, trpělivost, věrnost, vytrvalost, moudrost, pracovitost, ohleduplnost a cudnost, víra a naděje a hlavně láska k bližnímu se opět prosadí. Přesto si i v budoucnu budou lidé patrně stěžovat: Kam ten svět spěje?!