Jako muž jsem se nikdy příliš nezabýval módou, i když na pěkně a vkusně oblečené ženě spočine můj zrak se zalíbením, pokud ovšem dotyčná nemá v ústech cigáro a nezírá do mobilu, což však bývá ve většině případů - bohužel. Jak vidíte, odívání a módu ztotožňuji téměř výhradně s tou krásnější polovinou lidstva. (Neříkám, že s moudřejší, to je asi fifty-fifty).

Avšak velmi zajímavě podané přednášky, zařazené do historických rámců, jistě upoutaly většinu posluchačů. Včetně mě. Vývoj odívání, z počátku zaměřeného výhradně na účelnost, se postupně  mění na výraz společenské nadřazenosti a snobismu. Pompéznost baroka přechází do požitkářského období rokoka, okázale vyjadřovaného, m.j., odíváním, módními účesy, parukami, reprezentovaného zajména šlechtou u panovnických dvorů. Nakonec její  způsob života a filozofie vede k projevům nespokojenosti ostatního obyvatelstva a revolucím. Také v jejich důsledku dochází ke změnám společnosti a většímu vlivu měšťanstva. Civilnější a praktičnější móda je však i nadále překrývána salonním šviháctvím a okázalostí.

Nevím, co z projevů kultury odívání (a potažmo i módy) si vybrat. Určitě je důležité se rozhodnout k jaké příležitosti je co vhodné. Asi není pro člověka příliš povznášející, když slavnostně oblečen a naladěn, je v Národním divadle obklopen diváky v otrhaných a špinavých džínách. Co by tomu asi řekli v La Scale, nebo v Metropolitní opeře ? 

Naposledy změněno: pondělí, 19. května 2014, 14.25