Zamyslela jsem se nad odíváním v dobách minulých a bezděčně můj pohled spočinul na lidech procházejících po protějším chodníku. Ženy obtěžkány nákupními taškami, muži s hlavou skloněnou, asi pod tíhou únavy z práce. A vidím, že téměř všichni mají oblečení černé, šedé, hnědé; dokonce dětské kočárky jsou v těchto neveselých barvách. Temné postavy jako míhající se stíny. A tak honem zavírám oči a vybavuji si ty velkolepé a rozmanité oděvy z doby baroka, rokoka, Biedermeieru i střídmějšího klasicismu. Kolik fantazie, zručnosti /i peněz/ vyžadovalo zhotovení takových nádherných dámských  šatů, účesů či klobouků podivuhodných tvarů, rozměrů, barev, ozdob! A co muži? Když pominula móda až přehnaně načinčaných oděvů s krajkami, bílými punčochami a parukami, pro niž byl vzorem francouzský královský dvůr, změnila se pánská móda na jednodušší, praktičtější, elegantnější. Fraky, buřinky a nezbytná vycházková hůlka - a k tomu vybrané chování. Není divu, že dívčí srdéčko se často zachvělo při pohledu na takového elegantního šviháka. Jaký to rozdíl oproti dnešku! Pravda, ti, kteří si mohli dopřát tu honosnou módu, nemuseli chodit do práce. Museli se jen krásně oblékat, zábavně konverzovat, bavit se a být ozdobou společnosti. Ženy se navíc musely naučit bezpečně omdlévat do náruče vhodného kavalíra, dýchat v těsném korzetu, elegantně vláčet dlouhé vlečky, procházet dveřmi v rozměrných sukních podpíraných krinolínou... Vše má své světlé i stinné stránky a vývoj ani čas nelze zastavit. Móda předešlých století patří do minulosti - a do pohádek. Radši nechám ještě chvíli oči zavřené.

Naposledy změněno: středa, 17. června 2015, 12.41