Po absolvování obou semestrálních kurzů VU3V Dějin oděvní kultury jsem se zamyslela nad tím, v kterém období, co se módy týče, bych chtěla žít, abych byla "In". Protože můj BMI je nad povolenou hranicí "zdravé váhy", hledala jsem dobu, kdy být boubelkou zas tak nevadilo, protože nepatřičné kilogramy skryly správné šaty.

Když vypustím dobu pravěkého lovce - kožešiny nemusím - vyhovovala by mi antika se svými kladenými oděvy, tunikami nebo chitony. Mohla bych snad ještě nosit v Číně nebo v Japonsku kimono.

Pár století přes oděvy císařské Byzance, karolínské renezance přes období románské do 12. stol., kdy začíná sloh gotický bych se stále ještě do módy vešla. Oděv byl pořád volný a stoupá jeho okázalost.

V gotice je již kladen důraz na štíhlý pás, mění se silueta ženy. Nic pro mě.

V renezanci se ženské šaty rozdělují na živůtek a sukni a začíná se používat šněrování. To byla hrozná móda ! Vynález korzetu, vyztužených sukní a španělské krinolíny.

V době baroka se ženy na chvíli zbaví těsného živůtku, dýchá se jim volněji, ale na jak dlouho. Z té doby by mi vyhovovalo Matiné - pohodlný, volný ranní kabátek.

No a rokoko pro mě není vůbec. Vládne krinolína, korzet, paruka. A vydrží pěkně dlouho. I když na začátku 19. stol. v období empíru, v době princesového střihu by se mi líbilo. Konec konců takové šaty přestřižené pod prsy jsem nosila v těhotenství.

II. rokoko vrací krinolínu, polonézu, slunečníky. Druhá polovina 19. stol. s turnýrou, t.j. honzíkem a vosím pasem císařovny Sisi je pro mě také nepoužitelná.  

I secese - vše staré se odhazuje, ale zůstává uzavřený živůtek, rozšiřující se sukně se spodničkami a výrazný štíhlý pas.

Myslím, že teprve Coco Chanel stvořila moderní dámský šatník, když z něj vyhnala korzety a zavedla trika, košile, kostýmy. A to jsem ve 20. stol. kdy jsem se narodila. Je pravda, že za ta léta jsem také měnila šatník podle módy, ale už byl opravdu pohodlný i pro mou postavu.

Naposledy změněno: úterý, 26. května 2015, 09.36