Byla jsem učitelkou českého jazyka a literatury na střední škole. Jeden ze slohových útvarů byla úvaha. Protože se kluci a děvčata rádi moderně či velmi ležérně oblékali, oblečením chtěli vyjádřit i příslušnost k té či oné skupině, hudebnímu stylu, chtěla jsem, aby se zamysleli nad funkcí oděvu v životě člověka. Nejenže uváděli, že prvotní funkcí oděvu je chránit tělo před nepřízní počasí, ale plní také funkci společenskou - jinak se oblékneme pro sport, k přijímacímu pohovoru, do divadla, na diskotéku, na rande.  Dozvídala jsem se také o funkci profesní - vždyť uniforma či stejnokroj přímo signalizuje, ke které profesi ten či onen patří - vojsko, hasiči, sestřičky, lékaři, kominíci, školní uniforma ukazuje na žáka určité školy, u koho můžeme hledat pomoc, ochranu apod., také na funkci erotickou - co patří k rituálům, co je tabu, čím zaujmout apod.  A překvapující bylo, že ne vždy můžeme člověka posuzovat jen podle oblečení -  člověk oděný do značkového obleku to nemusí s námi myslet dobře, nechce nás s úsměvem podvést?  A naopak jiný, v uvolněném či udržitelném oděvu, nás překvapí obrovskými znalostmi, ochotou nám pomoci, chrání životní prostředí. Anebo se mladí chtějí svým oděvem, účesem, poslechem jejich hudby lišit od nás dospělých, ovlivněných, společenskými konvencemi, opatrností apod. Názorů těchto mladých jsem si vážila, byli tak upřímní a přímočaří ve svém vidění světa!

Přivítala jsem proto nabídku kurzu U3V Dějiny oděvní kultury I., II. a nahlédla do historii vývoje oděvů. Vždy jsme se v našem "kruhu studentek seniorek" v městské knihovně těšily na další lekci a na milý hlas vždy perfektně upraveného a barevně sladěného Ing. Petra Tylínka.  Zaujalo mne především období přelomu 19. a 20. století, období secese, doba Alfonse Muchy. Možná proto, že Alfons Mucha určitou dobu pobýval v Mikulově, kde si vydělával malováním firemních štítů, spolkových praporů a portrétů mikulovských měšťanských dam na studium na mnichovské umělecké akademii. Do Mikulova zajížděl později i se svou rodinou za přítelem lékárníkem. Má kamarádka, vnučka pana lékárníka, mne nechala nahlédnout do jejich vzájemné korespondence i prohlédnout fotografie. Všichni známe plakáty se Sarah Bernhardtovou v divadelním kostýmu i šperky navrženými přímo pro ni. Její postava byla vždy překvapivě ztvárněna v diagonální či esovité linii, ozdobená rostlinnými ornamenty.

Jak já se těším na pokračovací kurz - na Baťu, Podolskou, Lídu a Ziku Ascherovi a další oděvní výtvarníky! 

Naposledy změněno: pondělí, 21. září 2020, 20.38