Před 6 lety se ke mně dostal katalog ze zahradnictví Kruh. A jak jsem listovala, zaujala mě Schizandra čínská - takové pěkné jméno pro liánu. Objednala jsem si ji, ale při doručení mě překvapilo, jak z 20 cm rostliny se má stát obrovská liána­? Řídila jsem se návodem jak mou malinkou Schizandru zasadit a jak se o ni starat. Moje malá rostlina se přes léto dostala do výšky 50 cm. Už to bylo veselejší a manžel jí udělal oporu přes 3 metry vysokou, aby se měla po čem šplhat. Na zimu jsem ji obalila textilií, aby nepomrzla a pořádně zalila. Přišlo jaro. Lístečky se začínaly otvírat, když toho rána uhodil mráz a lístky zmrzly a ten rok už špatně obrostly. Zase trochu povyrostla, ale žádná sláva. Říkala jsem si, že to bylo tím mrazem. Přišlo další a další jaro a pořád stejná situace - mráz. Znovu vytahuji návod na pěstování a vidím, že moje děvče má snést teplotu do mínus 40 stupňů. Něco dělám špatně a klanopraška trpí. Nezbylo nic jiného než si o ní něco najít na internetu - a ejhle! První chybou bylo, že jsem pro ni neměla kyselou půdu, druhá, že její kořeny musely být zastíněny, poněvadž rostou při povrchu a ta třetí chyba byla v zálivce (zalévala jsem, ale málo). Chyby jsem odstranila a klanopraška má už něco přes 2 metry, dokonce jsem se dočkala i krásných bílých květů a už i vím, že těch -40 stupňů přečká rostlina, ale v žádném případě mladé zeleňoučké lístečky a květy. Bude jí nějakou dobu trvat, než se vzpamatuje z mé nevědomosti. Ale je to bojovnice. Proč mě tak zaujala? Pro její léčebné účinky a hlavně pro bobule pěti chutí.

Naposledy změněno: pondělí, 19. května 2014, 14.40