Bylinky jsou moje láska již od malička. Asi jsem byla v minulém životě bába kořenářka. Jako malá jsem běhala po loukách a po lese, sbírala zajímavé kytičky a snažila se dovědět jejich název. Později jsem dostala klíč k určování rostlin a tak jsem byla " chytřejší".

Chodila jsem ještě do základní školy, když se stalo, že moje maminka dostala žlučníkový záchvat. Nikdo kromě mne nebyl doma a já jsem nevěděla, jak mamince pomoci. Pak jsem si vzpomněla na bylinky. Uvařila jsem mátový čaj, maminku zabalila do deky a dala jí vypít hrníček čaje. Po chvilce se jí ulevilo a já jsem byla pyšná sama na sebe, že jsem vše zvládla.

Od té doby jsem povyrostla, ale zájem o bylinky neopadl. Jakékoliv zdravotní problémy moje i dcery jsem se snažila léčit bylinkami. Doktory jsem navštěvovala velmi málo až do doby před třemi lety, kdy jsem se při preventivní prohlídce dověděla, že mám rakovinu. Během těchto tří let jsem absolvovala dvě operace tlustého střeva a jater, prodělala bio i chemoterapii. I v průběhu odborné léčby jsem se stále obracela k bylinkám – odvar z puškvorce, kopřivové a měsíčkové čaje, přesličkové obklady. Nyní chodím na kontroly a zdá se být vše v pořádku.
   
Proto jsem se také přihlásila do kurzu TČM abych pootevřela okénko znalostí o čínských bylinách, a jsem nadšená. Doma mám malou rostlinku kustovnice čínské, semínka belamkandy čínské, vím, kde roste rakytník řešetlákový a jinan. Všechno budu využívat pro zlepšení zdraví. Právě na sobě jsem si vyzkoušela, že lékaři jsou na to, aby spravili, co se pokazí, ale zdraví si musíme udržovat sami.

Naposledy změněno: neděle, 22. února 2015, 20.13