Znáte ty lidi, co přijdou do ordinace  a chtějí vědět, co ta medicína na jejich problém vymyslela? Je to těžké – klouby bolí, záda jako přeražená, z nosu teče. Tak pane doktore, nějakou medicínu …

         Naše babičky to znaly – hořčičná placka, teplý obklad, cibulový nálev, odvar z přesličky – jenže dnes? To přeci nejde, ty babské recepty! A tak sedíme v přeplněných čekárnách, pšíkáme s ostatními a na ostatní a doufáme, že těch několik pilulek nás spasí. A mág v bílém plášti mumlá cizí slova a předepisuje brufeny, acylpyriny a antibiotika až se z něho kouří. Je to dobře? Není „anti“ a „bio“ proti životu?

         Ve staré Číně byl lékař placen úplně opačně než dnes – dostával plat pouze tehdy, když byl jeho pacient (no jasně že císař) zdráv. V okamžiku, když onemocněl, výplata se zastavila. Tak dávno – a tak jednoduché. Lékař se musel ve svém vlastním zájmu snažit, aby se mu pacient uzdravil – jinak jemu samému hrozila smrt hladem! Dnes vás lékař léčí a léčí a léči…

         Je fakt, že brufen nebo acylpyrin asi zabírá rychleji, než rozemleté kořínky či vylouhované lístky. Ale: chcete se léčit, nebo uzdravit - ptá se každého nového pacienta doktor Hnízdil. A pacient se chce většinou uzdravit.

         Ale měnit svůj životní styl? - Hlídat si co jí? - Chodit spíš než se vozit?

A tak se raději začne léčit. A léčí se a léčí a léčí…

 

Naposledy změněno: čtvrtek, 9. června 2016, 13.46