Při prvním poslechu páté lekce kursu Křesťanská ikonografie a hagiografie i při prvním čtením tištěného textu přednášky jsem byla coby naprostý neznaboh a laik neznalý katechismu ani základní Bible poněkud zmatená z přemíry pojmů, typů nebeských bytostí a svatých a přemíry jmen. Teprve při dohledání některých informací na internetu jsem si trochu utřídila a ujasnila přednesené informace.

Takže už například vím, že andělé jsou v hierarchii srovnáni vždy po třech kůrech do třech triád, celkem tedy v devíti kůrech, a to v pořadí od nejvyšších po nejnižší: serafové, cherubové, trůnové, dále panstva, síly neboli ctnosti (kam patří i živly), mocnosti, nakonec knížectva, archandělé a andělé. Právě andělé, kteří tvoří nejnižší stupeň, jsou nejčastěji v kontaktu s lidmi. Archandělé jsou pak vlastně vůdci andělů a lidem se zjevují výjimečně.

Ale tato pasáž je pro mne velmi odtažitá, neskutečná, fantastická, vybájená. I když přiznávám, že zobrazení andělů jako géniů (duchů) ve výtvarném umění je působivé. Jako obdivovatelka antiky i její mytologie vnímám především to, že křesťanská nauka v tomto směru nevymyslela vlastně mnoho nového, protože navázala na veskrze pohanské vzory božích poslů (Hermés – Merkur, Eros – Amor). Rozdíl byl pouze v tom, že u starých Řeků a Římanů byly tyto bytosti součástí božského panteonu, zatímco u křesťanů již nešlo o bohy, protože Bůh je přece jenom jeden.

Daleko zajímavější a bližší mi je pasáž o evangelistech, apoštolech a jiných svatých. Tady se již křesťanská nauka dotýká historie, protože jde zpravidla o kanonizované skutečné osoby, i když jejich život a jejich skon je nám někdy znám hlavně z legend, neboť nemáme dostatek věrohodných podkladů.

Ujasnila jsem si, že evangelisté jsou čtyři autoři novozákonních evangelií, Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Z novozákonního spisu Skutky apoštolů se dozvídáme o prvomučedníkovi sv. Štěpánu, patronu kameníků, zedníků a šťastné smrti. Pochopila jsem, že apoštolové byli ti, koho Ježíš vyslal, aby hlásali evangelium - tedy učení o životě, utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše, že šlo vlastně o 12 Ježíšových učedníků. Jen mi v jejich seznamu v přednášce chyběl svatý Ondřej, bratr sv. Petra, patron rybářů, který umřel na kříži ve tvaru písmene X. Naopak mi při srovnání se seznamy apoštolů v Novém zákoně nějak přebýval svatý Matěj. Až teprve při dohledání informací na internetu jsem pochopila, že Matěj byl zařazen do seznamu jako takový doplňkový apoštol namísto Jidáše Iškariotského, který Ježíše zradil, a tudíž právo být označován za hlasatele Ježíšova učení ztratil. Dozvěděla jsem se, že vlastně svatý Pavel bývá k apoštolům někdy přiřazován vlastně jako třináctý. A také, že jediným apoštolem, který zemřel přirozenou smrtí - poté, co napsal Zjevení svatého Jana, čímž se stal i evangelistou, je svatý Jan.

Za velmi zajímavou informaci považuji fakt, že svatý Bartoloměj, sv. Juda Tadeáš a sv. Šimon prováděli svou misijní činnost na východ od Judeje, až v Arménii a Persii, kde zemřeli mezi pohany mučednickou smrtí, a že od sv. Bartoloměje a Judy Tadeáše odvozuje svůj vznik Arménská apoštolská církev.

Podle legendy Bartoloměj vyléčil dceru arménského krále, který na důkaz vděku přešel ke křesťanské víře. Málokdo možná ví, že Arméni v r. 301 přijali jako první na světě křesťanství za státní náboženství. Arménii, i středisko arménské církve v Ečmiadzinu jsem měla možnost navštívit, viděla jsem jejich katolikose, účastnila jsem se slavnostní mše k posvěcení vinobraní s překrásnými sborovými zpěvy, což na mě hluboce zapůsobilo. Viděla jsem jak křesťanské chrámy a kláštery (např. Gegard zpola vytesaný ve skalách) s jejich ornamentálně zdobenými kamennými kříži (chačkáry) i zrekonstruovaný chrám antický v Garni.

Závěrem bych tak chtěla zdůraznit, že křesťanskými tradicemi se nepyšní jen evropské země – Arménie jak víme je za Kavkazem, je tedy považována za součást Asie.

A když se trochu seznámíte s jejich historií, budete fascinováni, jak stateční Arméni dokázali po staletí i tisíciletí křesťanskou víru hájit v obrovském obležení islámem - Perskou říší a poté i Osmany. S úctou a pietou se musím sklonit před 1,5 milionem obětí -  Arménů a Armének ubitých, podřezaných, ukřižovaných, zemřelých hladem a žízní na vynucených pochodech do syrské pouště v době první světové války. Mimochodem Evropan Hitler, když zahájil fašistickou genocidu Židů a Slovanů jako obhajobu prohlásil: „Kdo si dnes vzpomene např. na turecké vraždění Arménů!?“ 

Inu – pokud existuje nebe a peklo, pak doufám, že Hitler, nacističtí i osmanští vrazi trpí v pekle, zatímco oběti fašismu i arménské oběti osmanské genocidy došly spasení na nebesích.

Naposledy změněno: úterý, 14. dubna 2020, 18.11