Jako dítko školou povinné jsem byla velmi činnorodá a hlásila se téměř do všech  kroužků. Jenom jeden „kroužek“ mi byl zapovězen a přihlásit jsem se do něho nemohla, bylo to náboženství. Nechápala jsem, proč bych nemohla a proč bylo vyvoleno jen pár jedinců, ke kterým zrovna já nepatřím.  Rodiče mi to nevysvětlili. Neorientovala jsem se v základech křesťanství a teprve s postupujícím věkem a zvyšujícím se počtem výletů i zahraničních se mi mnohé začalo osvětlovat. Kostely, kláštery i mešity byly a jsou častým cílem našich výletů a výprav. Často totiž představují ucelený pohled na historii daného území a zaujímají v přípravě programu důležité místo. Na základě přípravy a po seznámení na místě samém si uvědomuji historické souvislosti, ale stále toho vím docela málo.

Studium ikonografie přispělo velmi k rozšíření mých obzorů a jsem ráda, že jsem mohla tento kurz absolvovat. Vždy jsem se těšila na test a jeho opakováním jsem vše dostala do podvědomí. Docela mne mrzí, že mne tyto „základy“ nepotkaly, když jsem byla mladší, kdy jsem rychleji informace vstřebávala.

Poučila jsem se, že ikona není v křesťanském pojetí obyčejný obraz. Pro věřícího představuje průhled do nadpozemského světa a umožňuje mu přímý kontakt s Bohem. Ikona je posvátným zobrazením, bytostně ukotveným v pravoslavné duchovní tradici, jež se vyjadřuje výtvarným jazykem byzantsko-slovanské kultury. Poselství ikony však neulpívá pouze v její estetické kvalitě. Zajisté na nás působí smyslově, dotýká se také našich citů a rovněž představuje výzvu rozumu, ale nelze ji redukovat pouze na tyto kvality. Je obrazem, překračujícím tvary tohoto viditelného světa a  zpřítomňujícím v materii obrazu duchovní realitu. Ve světle transcendentního, přesahujícího světa se sjednocují prvky spirituální s uměleckými, aby člověka přivedly k duchovnímu nazírání obsahu ikony. Ve svém původním kontextu však ikona není jen výzdobou chrámů a domovů věřících, ale tvoří neodmyslitelnou součást bohoslužby i každodenního života. Její skutečný význam se neomezuje na zkrášlení architektury či interiéru, ani na ilustraci příběhů křesťanské tradice, ačkoli i tuto funkci bezpochyby plní. Je integrální součástí jak samotného náboženského kultu, tak každodenní modlitby. Pro pochopení jejího významu však nestačí pouhý estetický vjem, ale je potřeba znát alespoň základní fakta o její historii, teologickém zakotvení, struktuře i výtvarném jazyce. Tím spíše, že většinou svých prvků nedílně souvisí i se západním náboženským uměním. Díky své kráse a duchovnímu poselství má také pevné místo v celé křesťanské kultuře a je považována za jeden ze základních kamenů duchovního dědictví lidstva.

            Poprvé jsem se setkala s ikonami při studentských toulkách v rumunských horách. Je to již dávno a toto střetnutí zůstalo pouze ve vzpomínkách. Později jsem při svých cestách navštívila i Kypr a poznala mimo nádherné moře a pobřeží to, že když chce někdo objevit a  seznámit se se skutečným Kyprem, musí vyrazit do hor. Je tam nejen krásná příroda, ale i mnoho byzantských kostelů a klášterů. Devět z nich je uvedeno na seznamu UNESCO. Kyperské kláštery jsou nádherné stavby, do nichž se církev snažila soustředit a  uschovat materiální a  zejména duchovní bohatství a předat je dalším generacím. Většina z  nich, přestože byly vybudovány před mnoha staletími, je v docela dobrém stavu. Vedle mozaik a  výjevů ze starých řeckých bájí se mohou pochlubit i vzácnými ikonami, díky nimž se stávají poutním místem věřících. Z nejkrásnějších klášterů nelze opomenout Kykkos, který se nachází v západní části pohoří Troodos. Za své bohatství vděčí klášter především takzvané Mariánské ikoně, k  jejímuž původu i získání se vážou bohaté legendy. Původně byla údajně namalována evangelistou Lukášem na dřevěné desce, kterou prý dostal od samotného archanděla Gabriela. Ikona byla na Kypr získána díky poustevníkovi Izajášovi se zázračnými lékařskými schopnostmi, díky nimž při návštěvě byzantské Konstantinopole uzdravil nemocnou princeznu a jako poděkování se vrátil právě s tímto darem. Klášterů v oblasti Troodos je osm a vzhledem ke svému stáří a výzdobě patří k tomu nejcennějšímu, co lze v horách vidět. V jednom dokonce vedle sebe působí více církví bez konfliktu a to již po několik staletí. Ikony zde na Kypru dokonce vznikaly, když někteří ikonisté museli opustit Konstatinopol po jejím obsazení Osmany a názorových rozporech v církvi. Proto zde působili nejlepší byzantští malíři. Jeskyni svatého Neophyta například vymaloval Theodor Abseodés, nejlepší byzantský malíř, ikonami. Nejednalo se o fresky, neboť ty se malují na vlhkém podkladu, ale o ikony.  Všude, kam nás na   Kypru  vítr zavál, byla patrná stopa historie. Viděli jsme hrob sv. Lazara, ostatky sv. Jána. Na Kypru se společně objevili i apoštolové Pavel s Barnabášem, kterého doprovázel Jan (Marek).

Samotný Kypr byl christianizován ve 4. století, kdy začaly vznikat první kláštery a  kostely. Navštívila ho také svatá Helena, matka císaře Konstantina, a založila klášter ve Stavrovouni. Kolem r. 1260 se ostrov dostal do rukou Lusignanů (Guy Lusignan byl bývalý jeruzaémský král francouzského původu), ti zavedli feudální panství a svrchovanost římskokatolické církve, ortodoxní duchovní byli odsunuti do horských vesnic. Kypr byl vždy horká půda, seznámení  s jeho dějinami mnohé napoví. Každý správný křesťan by během svého pobytu neměl vynechat návštěvu kostela svatého Lazara v Larnace. Tento nádherný pravoslavný kostel byl postaven na konci 9. století jako důstojný svatostánek pro uložení ostatků svatého Lazara, bratra Marie a Marty. Kostel je vyzdobený krásnými ikonami ve zlatých rámech a je nejdůležitějším poutním místem pro křesťany na Kypru.

 I muslimové však mají na Kypru své poutní místo. Tím je komplex Hala Sultan Tekke, který zahrnuje mauzoleum, minaret, hřbitov a především mešitu Umm Haram. Umm Haram byla nevlastní matkou a kojnou proroka Mohammeda a právě svatyně na Kypru je místem jejího posledního odpočinku. Stavba byla dokončena kolem roku 1800 a dnes je tento komplex budov třetím nejposvátnějším místem pro vyznavače islámu. Muslimové po sobě zanechali na Kypru i další dvě významné stavby: pevnost v městském přístavu postavenou, která dnes slouží jako muzeum a také akvadukt ve stylu starých antických staveb. Za návštěvu určitě stojí ještě hrobka arcibiskupa Makariose III., která je umístěna asi dva kilometry od kláštera Kykkosu na kopci Throni. Pod kopcem lze nalézt ikonu zobrazující panu Marii. Výhled do okolní přírody od hrobky je úchvatný.

Mimo výše uvedený tip na návštěvu Kypru doporučuji cestu do Izraele, který jsem několikrát navštívila. Prošla jsem si Betlém, Jeruzalém, byla se podívat na řeku Jordán, projela se po Galilejském jezeře, viděla oblast kolem Mrtvého moře a postupně jsem si začala některé symboly a historické informace dávat do souvislostí. Tato návštěva bude určitě stát za to, člověk si uvědomí nejen jak chápat základy křesťanství, ale i vývoj celého „lidství“.

Naposledy změněno: úterý, 14. dubna 2020, 20.47