Nikdy bych si nepomyslela, že se tak zdánlivě akademické téma "Křesťanské ikonografie a hagiografie" najednou promění nejen v samostudium, ale ještě se stane žhavě aktuálním.

  Stačilo k tomu jen pár útržků zpráv ze soudobých médií: "Patriarcha ruské církve prochází ulicemi Moskvy s ikonou Panny Marie Milosrdné, aby vyprosil ochranu obyvatelstva před koronavirem..." Nepomucký starosta doufá v úvodu rozhovoru pro regionální zpravodajství, že "jako rodiště sv. Jana Nepomuckého jsme pod jeho ochranou..."V Přešticích se z barokního chrámu Nanebevzetí P. Marie ozývají každý den od 15 hodin zvony, aby připomněly, že se v tento čas modlí za zdraví svých farníků i všech občanů jejich duchovní správce. A činí tak před mocným přímluvcem, zázračným obrazem Přeštické Divotvůrkyně na hlavním oltáři. (Působí to nám, pasivním posluchačům, kupodivu dobře na duši...). Jeden jihočeský okres se zase stal ostrůvkem v moři, protože stále ještě nemá žádné nakažené. Lidé to přičítají účinkům místního zdroje "zázračné vody", ze které vaří i zdejší pivovar. A tak bychom mohli pokračovat.

   Co se to v nás jen otevřelo? Zřejmě to budou neblahé zkušenosti našich předků, které máme pevně usazené v genech. Takže v nečekané nouzi, kdy jde o krk, se probudily k životu, aniž by k tomu bylo zapotřebí praktikovat jakékoliv náboženské vyznání. Jaký paradox! V časech cholery, moru, či válečných událostí dříve lidem opravdu nezbývalo nic než modlitby k oblíbenému světci a doufání v pořádnou dávku štěstí. A dnes, přes všechny objevy vědy, možnosti ochrany a přemíru informací, které má člověk k dispozici, se zase stejně intuitivně vrací k tomu, co tu bylo vždycky a co fungovalo. Totiž k víře, naději a lásce.

   Inu, svatí vždycky dokázali dělat zázraky!

Naposledy změněno: pondělí, 21. září 2020, 20.57