LS 12/13_Jarmila Karlovská: V čem je vlastně to kouzlo?
Přiznávám, že volba tématu kouzelná geometrie ve mně nevzbudila žádné přílišné nadšení. Ne, že by mě ve školních letech geometrie nebavila, spíše naopak (tedy až na tu deskriptivní, ta byla pravda občas nad mé chápání). Ale co může být na disciplině, na jejíž přesnost a zákonitost dohlížejí Pythagorovy, Thaletovy Euklidovy a kdo ví čí ještě věty, asi tak kouzelného, říkala jsem si. No nic, třeba na to v průběhu přednášek přijdu. Nejdříve trochu teotie o geometrických tvarech rovinných i prostorových, pak skvostná architektura let dávno minulých i současných, ale pořád žádné kouzlo. "Jen" přesné matematicky vyjádřitelné tvary. Trochu svítat mi začalo při ornamentech a v čem pro mne spočívá kouzlo geometrie mi úplně došlo až při při poslední přednášce. Geometrie je kouzelná v tom, že je všudypřítomná a současně jakoby neviditelná. Neviditelná v tom smyslu, že si ji vlastně jako takovou při běžném pohledu na věc neuvědomujeme. Krásu tvaru vnímáme spíše pocitově jako vnější projev jeho geometrické podstaty. Ladná křivka střechy či listu rostliny je pro naše oko prostě ladnou křivkou, ze které máme příjemný pocit, a ne hyperbolickým paraboloidem či kardioidou. A to se asi nezmění ani po absolvování tohoto kursu. Nevím, jak vy ostatní, ale já si myslím, že je to dobře. Ale stejně tak jsem přesvědčená o tom, že je dobře alespoň občas to kouzlo neviditelnosti poodkrýt a umět se dívat na věci a dění kolem nás i jiným pohledem a alespoň občas se zamyslet i nad jejich podstatou. A právě to mi kouzelná geometrie dost důrazně připomněla.