K napsání této úvahy, mě vlastně přivedl můj patnáctiletý vnuk. Sedím u počítače a sleduji přednášku o počátcích renesance v Itálii. Přijde, koukne se mi přes rameno a ptá se: „Co posloucháš?“ Popravdě mu odpovím, že je to přednáška z „Virtuálky“ a musím také ještě udělat test. Neříká nic, zakroutí hlavou a odejde do vedlejšího pokoje za babičkou. Říká ji: „Děda asi zcvoknul, že chodí na přednášky, když ho to zajímá, ať chodí. Ale, že se nechá v jeho věku ještě zkoušet, to nepochopím!“ Nepopírám, že bych o smyslu studia na Universitě třetího věku nepřemýšlel. Absolvoval jsem již toto studium na Mendelu v Lednici. Z počátku maličko ze zvědavosti, ale přednášky byly vynikající, skvělý kolektiv studentů, ten se jen tak neopouští. Bylo to přesně, co jsem čekal. Možná v tom bylo z počátku maličko ješitnosti za dobu, kdy jsem byl mladší, a ke studiu, i když profesnímu, byl zapotřebí „štempl“ patřičného výboru, patřičné organizace. Jenomže, ten nebyl pro každého. Šest semestrů skončilo a co dál? Jezdit do Brna je maličko z ruky a hlavně již byla všechna místa obsazená. Přece se jen štěstí usmálo. Dozvídám se, že knihovna v Břeclavi otvírá nový druh studia seniorů – Virtuální U3V. Knihovnu navštěvuji hned, získávám podrobnosti, tak s přihláškou neváhám. Doma, zvědavý, otevírám počítač a hledám informace na webu. Způsob se mi líbí, ale jsou i nejasnosti. Některé mizí po první přednášce, jiné přetrvávají déle. Rozdílů u obou typů je dost. U některých pro a proti bych se chtěl zatavit a zamyslet. Živá přednáška je jistě přitažlivější, přednášející má příležitost reagovat na podněty studentů, jak při samotné přednášce, tak v diskusích po. A ty byly někdy hodně dlouhé a přesahovaly vymezený čas. Virtuální si však mohu několikrát zopakovat a přemýšlet o více podrobnostech, více o problematice uvažovat. Diskusi s přednášejícím nahrazuje společný test. Daleko důležitější jsou však testy po jednotlivých přednáškách a po skončení semestru. Dobrá forma, někdo ji sice považuje za zbytečnou, když toto studium není profesní. Ale zase nutí přemýšlet a osvojit si téma důkladněji. Každému na slušném výsledku záleží, i nám seniorům. U živé formy studia je její náplň dána na celé studium a většinou zaměřená k určitému oboru. U virtuální formy jsou povětšinou témata volena na další semestr, po skončení předcházejícího, většinovou volbou studujících. Vybrané téma nemusí vždy všem vyhovovat, ale zase učí podřídit se. Každé proti má však své pro. Nikdy by mne nenapadlo, že se budu věnovat takové problematice, jako je období rané renesance v Itálii, životu a dílu Michelangela Buonarrotiho apod. I tam je dost výhod a předností. Nutí nás, více se zamýšlet nad podrobnostmi i u problémů, které jsem neměl jako prioritní. Nyní, když si prohlížím třeba Sixtinskou kapli na Twitru, nebo jiné pamětihodnosti - a je jich tam nepočítaně - prohlížím si je s větší „znalostí“, vím co tím umělci chtěli vyjádřit, každou sochu, obraz, si více dávám do souvislosti s tehdejším životem. Nebylo vůbec na škodu se alespoň seznámit se základy Čínské medicíny. Co jen denně slyšíme názorů na alternativní medicínu. V Česku ji rozumí každý, tak jako každý chlap u piva fotbalu. Ale Čínská medicína, to jsou po tisíce let sbírané zkušenosti a moudrosti starých čínských mudrců (vědců), shromažďovaných pod přísným dohledem mnoha generací císařů. Ne náhodou je studována na nejprestižnějších universitách světa jako rovnocenná medicíně „západní“. Obě formy seniorského studia jsou vynikajícím způsobem, jak organizovanou formou udržovat aktivitu části občanů seniorského věku v kontaktu s lidmi stejné generace. Virtuální forma však dává příležitost více seniorům z menších měst a venkova. Je sice omezená přístupem k počítačové technice a ochotě s ní pracovat, ale i to donucení je výhodou. Ve starším věku studujeme tedy to, na co nebyl dříve čas, nebo o co jsme neměli takový zájem. My starší studujeme, ne že to profesně potřebujeme, ale proto, že nám to přináší jiné hodnoty. My již nepotřebujeme od studia žádný „glejt“, nám stačí, že se dozvíme něco nového. Již se těším na první přednášky vysněné - Kouzelné geometrie. Tu jsme si zvolili jako téma čtvrtého semestru. V Mikulově 10. září 2015
Naposledy změněno: úterý, 26. ledna 2016, 21.43