ZS 18/19_Vilém Hofman (KS Jičín): Osloveni barokem
Dlouho mne doba baroka příliš nezajímala. Připadala mi nudná a příliš patetická. Teprve, když jsme začali v jičínském konsultačním středisku sledovat kurzy vedené panem docentem Martinem Pavlíčkem věnované právě tomuto období, začal jsem chápat to, co chtěli barokní umělci vyjádřit.
Z památek, se kterými se v našich zemích setkávám téměř na každém kroku tvořenými jak stavbami církevními, tak také sídly bohatých šlechticů a vyšších církevních hodnostářů, vidíme, že lidé byli v té době věřící a zbožní, ale také měli rádi krásu a to často se zbožností spojenou. Ve stavbách církevních jsou to sochy a malby Krista, panny Marie, svatých a andělů. Jsou nápadné tím, jak silně vyjadřují své emoce výrazem tváře i pohybem.
Hledíme do jejich tváří a obdivujeme, jak umělci dokázali vystihnout vše, co chtěli svým dílem vyjádřit. Žehnají, vyjadřují něhu, bolest, bojují, jsou ve svatém vytržení či jsou rozhorleni. Rovněž vyjádření pohybu je v baroku silně expresivní. Gesta rukou i pohyb těla jsou vždy v souladu s výrazem tváře. Zobrazená sousoší vyprávějí v geniální zkratce celý příběh. A zastavíme-li se při prohlídce barokního chrámu a pohlédneme vzhůru tam, kam směřují oči a zdvižené paže světců a andělů, cítíme, že celý prostor je přímo prostoupen velebnou barokní hudbou.
Církevní i světská šlechta si byla dobře vědoma, že na prosté věřící mohou tímto způsobem velmi účinně zapůsobit a udržet je ve zbožnosti a poslušnosti. Je zajímavé, že oni sami využívali umění baroka ve svých sídlech poněkud jinak. Byli často okouzleni antickými památkami, které znali ze sídel bohatých Římanů, Florenťanů či Benátčanů. Proto si objednávali umělce z těchto měst, aby jim kopiemi slavných památek vyzdobili jejich zámky a zahrady. Setkáváme se v nich s plastikami antických bohů a bohyň, satyrů a satyrek, lvů, hadů a štírů. Často je vidíme ve společnosti dalších bytostí, polonahých dívek, a nahých dětských postav putty. Oblíbené byly také fontány a chrliče vody. Vše projektovali zkušení architekti. Baroko se u nás ujalo a kromě tvůrců cizích vyrostli také domácí, jejichž díla obdivujeme.