LS 18/19_Věra Winterová (KS Jeseník): Klenoty barokního sochařství v českých zemích
V rámci přednášek o barokním sochařství mě velmi zaujali dva sochaři. Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokoff.
Matyáš Bernard Braun narozen 24. 2.1684 Sautens u Innsbrucku byl rakouský sochař a řezbář působící převážně v Čechách. Je zařazován mezi nejvýznamnější představitele českého vrcholně barokního sochařství.
Narodil se jako páté dítě Jakuba Brauna a jeho ženy Magdaleny, rozené Neureutrové. Sochařské umění studoval v Salzburku. Po studiích cestoval po Itálii, kde navštívil mimo jiné Benátky, Bolognu a Řím. Jeho práce nesou od té doby stopy benátské sochařské školy 17. století a jsou ovlivněny také díly Gian Lorenza Berniniho či Michelangela Buonarrotiho.
Před rokem 1710 založil v Praze vlastní dílnu. Do pražského sochařského cechu vstoupil mistrovským dílem sousoší snu slepé cisterciačky sv. Luitgardy na Karlově mostě z roku 1710. Zejména díky tomuto dílu získal v Čechách značnou popularitu a velké množství zakázek. Během následujících 15 let se z jeho dílny stala největší sochařská dílna v Praze s největšími zisky a 6 tovaryši. Braun ovšem onemocněl souchotinami a tak vlastní těžkou sochařskou práci vykonávali jeho zaměstnanci, zatímco on se soustředil na tvorbu modelů a návrhů. V Praze brzy zdomácněl, oženil se a spolupracoval s mnoha dalšími umělci (malíř Jan Kryštof Liška, architekt a stavitel František Maxmilián Kaňka, a Jan Fischer z Erlachu).
Jeho význačným mecenášem byl hrabě František Antonín Špork, pro něhož vytvořil jak proslulé skulptury Cnosti a Neřesti před špitálem v Kuksu, tak i plastiky v přilehlém přírodním areálu zvaném Betlém.
Matyáš Bernard Braun a jeho dílo: sv. Ivo (Karlův most), sv. Ludmila s malým Václavem (Karlův most), sv. Ludmila s malým Václavem (1720) - detail originálu sousoší z pražského Karlova mostu uloženého v kasematech Gorlice na Vyšehradě, Sen sv. Luitgardy (Karlův most). Velký křesťanský bojovník (v zahradě hospitalu Kuks), David (před hostincem u Zlatého slunce - Kuks), Vidění sv. Huberta (v lese Betlém u Kuksu), Socha poustevníka Onufria v lese Betlém u Kuksu, Jaroměř - morový sloup z dílny M. Brauna, zámek Veltrusy (sochy), klášter Plasy (dřevořezby), zámky Duchcov a Konopiště, chrám Nalezení sv. Kříže (Litomyšl), zámecké parky v Citolibech a v Lysé nad Labem,
Praha - paláce: Černínův, Clan Gallasovský, Thůnovský, Thurn-Taxisův, Vrbovský
- zahrady: Hartigovská, Vrbovská, Královská
- náhrobek hraběte Šlika v katedrále sv. Víta, kostel sv. Klimenta v Klementinu, komenda maltézských rytířů u chrámu Panny Marie pod Řetězem.
Matyáš Bernard Braun zemřel v Praze 16. 2.1738 ve věku 54 let a byl pochován v kostele sv. Štěpána.
Ferdinand Maxmilián Brokoff byl český sochař a řezbář, syn sochaře Jana Brokoffa. Spolu patřili k předním představitelům českého barokního sochařství. Narodil se v západních Čechách jako druhý syn Jana Brokoffa. Podobně jako jeho bratr Michal, Jan Josef pokračoval v rodinné tradici a vyučil se sochařství v dílně svého otce. V letech 1708 - 1713 studoval v dílně tehdy slavného Ondřeje Filipa Quitainera, nicméně od roku 1709 již tvořil samostatně.
V českém prostředí jsou známa především jeho díla na Karlově mostě. Ačkoliv většinu soch z Brokoffovy rodinné dílny signoval obvykle její majitel, otec Jan, je nesporné, že řadu prací pro Karlův most prováděli ve skutečnosti spíše jeho synové. Ferdinandu Maxmiliánovi je připisováno autorství či spoluautorství u osmi plastik na zábradlí Karlova mostu, včetně snad nejpopulárnějšího trinitařského sousoší lidově zvaného Turek na Karlově mostě (sousoší sv. Jana z Mathy se sv. Felixem z Valois a sv. Ivanem). Na sousoší sv. Františka Xaverského zanechal třiadvacetiletý Brokoff vlastní autoportrét.
Další jeho plastika pro most, sousoší sv. Ignáce z Loyloy, které spadlo při povodni v roce 1890 do Vltavy a již nebylo na most osazeno. Zrekonstruovaný originál je uložen v Lapidáriu Národního muzea.
Během svých četných cest okolo roku 1714 potkal ve Vídni významného rakouského architekta Jana Fischera z Erlachu, s nímž pak spolupracoval na svých významných dílech. Spolu s ním získal zakázky z Vídně a slezské Vratislavi, tvořili však společně i pro Prahu a českou klientelu.
Dílo Evropa a Čechy: oltář kurfiřtské kaple v katedrále ve Vratislavi (1722), výzdoba hlavního oltáře chrámu sv. Karla Bromejského ve Vídni (1726), náhrobek v Michaelerkirche ve Vídni (1727), průčelí benediktinského kláštera v Krzesoboru (1728), zámek Duchcov, socha sv. Jana Nepomuckého u Mělníka
Praha: Marzinský palác (1714), sousoší sv. Jana Křtitele s anděly na maltézském náměstí (1715), kostel sv. Jakuba Většího Praha staré město - náhrobek Jana Václava hraběte Vratislava z Mitrovic (1714-16), socha sv. Jana Nepomuckého s andílky, bazilika sv. Jiří (1722), Mariánský morový sloup na Hradčanském náměstí (1724-26), sousoší sv. Jana Nepomuckého jako almužníka před kostelem sv. Ducha (1725), kostel sv. Tomáše (plastiky hlavního oltáře) (1730), Klementinum a kostel Matky Boží před Týnem.
Karlův most: sochy: sv. Vojtěcha (1709), sv. Kajetána (1709), sv. Víta (1714), sousoší sv. Barbory se sv. Markétou a sv. Alžbětou (1707), sousoší sv. Františka Burgiáše (1710), sousoší sv. Františka Xaverského (1711), sousoší sv. Vincence Ferrereského se sv. Prokopem (1712).
Zemřel na souchotiny, obvyklou nemoc sochařů, na níž zemřeli jeho otec i bratr. V roce 1732 byl pohřben na kostelním hřbitově kostela sv. Martina na zdi, kde byla umístěna také jeho pamětní busta.