LS 18/19_Dagmar Bednaříková (KS Tišnov): Ctnosti a neřesti v Kuksu z pohledu současnosti
Sochy neřestí a ctností v Kuksu člověka pohladí po duši. Viděla jsem je minulý rok a byla jsem uchvácena tou galerií dobra a zla. Při svitu zapadajícího slunce vynikl plně hlavně výraz tváří, které znázorňovaly jednotlivé neřesti. Zmíním se jen o pěti z nich, které na mě zapůsobily nejvíce, a to byly Pýcha, Obžerství, Smilstvo a její protiváha Cudnost a samozřejmě Moudrost.
Pýchu Matyáš Bernard Braun znázornil jako ženu v bohatých nabíraných šatech, která si afektovaně drží vějíř a u nohou má páva, symbol pýchy. Křesťanství považuje pýchu za prapůvod všeho zla. Pýcha je pořád stejná, mnohdy stačí kouknout se kolem sebe a najdeme nějakou směšnou nadutost. Vzpomněla jsem si na naši tisovskou naučnou hrdelního práva, která na 7 zastaveních ukazuje sedm hříchů a sedm jejich protějšků, aby končila u šibenice, na které byly ty nejtěžší hříchy potrestány. A právě pýcha stojí pod radnicí a je mementem pro každého, kdo po volbách vstupuje na radnici, aby se jeho hrdost a dobré úmysly neproměnily v pýchu a aroganci. Alespoň takto pýchu vysvětlují tvůrci naší naučné stezky, spolek Continuum Vitae, architekt Miloš Klement a malíř Milivoj Husák. Dobře to řekl John Steibeck: „Nehraj si na něco, do čeho máš daleko. A netvař se, že víš, co nevíš. Pamatuj si, že dřív nebo později pýcha předchází pád.“
Fascinovala mě také socha Obžerství, ztvárněná jako tlustá žena s podbradkem, která se hladově dívá na mísu klobásů a u nohou má prase, o které se opírá. Ten její mlsný výraz ztvárnil Braun přímo dokonale. Obžerství je posedlost, kde objektem rozkoše je jídlo. Lidé posedlí obžerstvím žijí proto, aby jedli a nejedí proto, aby žili. Z jídla si dělají jakési náboženství, kterým vyplňují prázdnotu. Tím ovšem ztrácí kontrolu sami nad sebou.
Moudrost je nádherná socha tří tváří, které znázorňují minulost, přítomnost a budoucnost. Docent Pavlíček sice vysvětluje, že tvář v zrcadle je minulostí a na zadní straně sochy je budoucnost, ale já si představuji, že zadním obličejem se ženská postava dívá do minulosti, přední obličej je přítomnost a v zrcadle vidí svou budoucnost, kterou si může utvořit lepší, pokud se ponaučí z minulých chyb. Tak tuto sochu považuji za nejlepší.
Další hřích – socha, která zobrazuje Smilstvo a její protějšek Cudnost. Co si pod smilstvem představit? Nevěru? Braun ztvárnil smilstvo jako ženu prohlížející se v zrcadle. Tak jako se předchozí dáma dívala chtivě na klobásy, tato kouká se zalíbením sama na sebe a rukou objímá opici, symbol falešného jednání a současně stojí na pytlu peněz.
Naše současná společnost se dnes již odnaučila cudnosti ve smyslu všeobecného studu. To už vůbec nevíme, co to znamená. Myslím, že jsme se odnaučili stydět.
Ale naštěstí život není černobílý a lidé nejsou jen pyšní nebo pokorní, případně smilní nebo cudní. U každého je trochu od obojího. U mě tedy určitě.
Pýcha i pokora, obžerství - zejména o vánočních svátcích a po nich i střídmost - když nemohu dopnout sukni.
Nacházím u sebe závist - třeba když někdo umí dobře vyprávět vtipy - ale nacházím v sobě i přejícnost, lenost i píli. Hněv i mírnost. Prostě mám všechny neřesti, ale i ctnosti.
U někoho sice převyšuje jedna povaha nad druhou, ale jinak není nikdo jen zlý anebo jen hodný, líný nebo pilný. A tak to má být. Musíme se s tím naučit žít a doufat, že to špatné můžeme u sebe alespoň zčásti potlačit.
Co nám tedy, lidem 21. století, mohou Braunovy sochy neřestí a ctností přinést? Pro současnou dobu jsou ukázkou nádherného díla neobyčejného umělce Matyáše Bernarda Brauna, pod jehož rukama ožívá studený beztvarý kámen a vzniká krása. Chodíme se na ně dívat jako na klenot barokního umění. Pokud hrabě Špork, jako objednatel těchto nádherných soch, chtěl burcovat obyvatele české kotliny k nápravě mravů, mohl tak udělat jen s takovým umělcem jako byl Matyáš Braun, který do každé sochy napsal příběh s vlastním dějem.