Díky Bohu jsem se nemusela živit jako krejčová. Osud mi byl nakloněn a já po vyučení našla práci v obchodním domě Ostravanka. Jsem Ostravačka tělem i duší a ve svých 70 letech mě to vrací domů. V tomto obchodním domě jsem začínala svou kariéru jako prodavačka. Prodávala jsem pánskou konfekci i dětskou. Obléct muže do obleku včetně doplňků mě velmi bavilo a musím dodat, že to vyžaduje určitou fantazii, um i představivost. V šedesátých létech minulého století byla móda Beatles, květinových dětí, která se přímo v konfekci neodrazila, ale měla vliv. Obléct muže do obleku byl zážitek. Aby muž vypadal jako muž. Když si tento muž přivedl jako rádkyni svou partnerku bylo o divadlo postaráno. Nicméně jsem svou práci milovala. Poté jsem potkala svého manžela, vdala jsem se a odstěhovala do Jeseníku. Sebou jsem vzala i svou profesi a pracovala jsem v oboru. Nastoupila jsem v dětské konfekci. Dnes už to místo neexistuje. Můj šéf byl velmi zajímavý člověk. Byla doba kdy spousta věcí byla podpulťák. Můj šéf, mimochodem velmi impozantní figurka prodával tyto věci ještě za doplatek....zabíjačka, vejce, slivovice....To by měla čojka radost.Pak se na mě osud usmál...tedy myslela jsem si to a šla jsem pracovat do obchodu, který mě provázel na hodně dlouhou dobu...Sobol. Sortiment byl velmi široký. Oděvy, doplňky, kožešiny. Zde jsem se naučila mnoho vedoucích dovedností a ve chvíli,kdy se osud naplnil mi byla nabídnuta funkce vedoucí prodejny oděvů, která se nově otevírala. Zde jsem se mohla plně realizovat, rozhodovala jsem co obchod povede či nikoliv. I když doba nebyla úplně jednoduchá, snažila jsem se mít ve svém sortimentu kvalitní zboží na tu dobu. Výrobky Makyty Půchov, OP Prostějov, Kara Trutnov, Elite Warnsdorf, Triola atd.. výrobky byly kvalitní a číslování výrobků na rozdíl od dnešní doby odpovídalo postavě českého člověka. Takže si mohl, byť v konfekci, vybrat každý. Existovala i doplňková služba jako např. došití obleku, zkrácení , zúžení. Muži s dlouhýma rukama běžně koupili košile v prodloužené velikosti a snaha vyhovět zákazníkovi nebyl problém. Možná by někdo namítl, že příliš mnoho lidí mělo stejné kalhoty nebo halenky. Ale při troše fantazie, kterou český národ má, bylo možné oživit šperkem, šátkem či jinou ozdobou. Dnes jsem v důchodě. Jako typický důchodce nemám čas. Prodávám v sekáči. Občas se najde kvalitní kousek i oblečení, které není pro každého. A tak můžu uplatnit své zkušenosti, svůj um i znalosti, které mám a prodám. A lidi se vrací. Protože obchod není jen o znalostech ale je i o přístupu a o srdci.
Naposledy změněno: úterý, 26. ledna 2016, 21.24