Každý člověk o něčem sní. Nevím jak vy, ale já bych mohla napsat knihu snů. Je to něco, co mě vždy hnalo nějak vpřed. Záleží ovšem na tom, o čem sníme a jaké máme cíle. Musíme vždy, jak se říká, stát nohama na zemi a posoudit, zdali je sen reálný. Když se sen vyplní, tak si člověk dá další cíle. Toužit po něčem moderním, hezkém, bylo a je snad přáním všech žen za každých dob a v každém věku.

 Od dětství máme nejrůznější sny, sníme o tom, co bychom chtěly nosit, jaký účes bychom chtěly mít. Cítila jsem se jako modelka, když jsem šla první den na střední školu ve zvonových kalhotách – planďácích a měla boty na silné platformě. V zimě jsem okouzlovala své okolí laminovým kabátkem a kozačkami, natahovačkami.

Růžový kabátek s délkou hodně nad kolena, měl vzadu zlatou sponu a červené natahovačky po kolena, cítila jsem se jako modelka z časopisu Burda. Na dotaz, zda mi není zima jsem všem tvrdila, že není. Dnes již mohu s odstupem času říci, že zima mi byla a pořádná.

 Snila jsem o riflích z Tuzexu, kdo měl rifle byl IN. Dělali jsme vše proto, abychom tuzexové rifle měli, nejlepší byly Superky, byly však i Lee a mnoho dalších značek, ale mít Superky, jo to byl můj sen. Na společnou maturitní fotku jsme se všichni hodili do riflovin a pořídili tajné foto, bylo to něco zakázaného a přitom úžasného.

 Opět se splnil sen a snila jsem znovu. O kočárku z Tuzexu značky Stegner, v žádném případě jsem nechtěla vozit děti v Libertě. Kočárek jsem nakonec měla nádherný, tuzexový, francouzské značky Arue. A znovu jsem snila o značkových mikinách, o značkových lyžích, o moderním bydlení.

 Jak čas běží, stále sním. V poslední době jsem snila o tom, jak budu jako seniorka trávit podzim života. Nikdy jsem nechtěla být tou neupravenou apatickou babkou, ba naopak. Zajímám se o to, jaký účes sluší šedesátnicím, jaký styl oblékání bychom měly vůči své postavě zvolit. Zda nosit pohodlné boty, balerinky nebo raději boty s podpatkem, jak se líčit.

 O čem sním nyní? O tom, aby mě stále zajímalo co se nosí a aby mě nezaskočilo, tak jak nedávno mou maminku, když viděla mladou paní s dírami na kolenech kalhot a tajně mně sdělovala, že se nestydí, jít k doktorům v roztrhaných kalhotách. To si je nemůže doma zašít? Móda je věc, která mě vždy zajímala, ale nyní ji již musím řešit, jak se říká, s rukou na srdci. Ono není dobré být vždy a za každou cenu poslední model.

Naposledy změněno: sobota, 27. února 2021, 18.36