"A babi, jakou rychlostí letí raketa do vesmíru?"
A "Proč raketoplán neshoří při prostupu atmosférou?"
A "Kolik je na nebi hvězdiček?"

Znáte to jistě také.... Na takové i mnohem složitější otázky musím odpovídat svým vnoučatům. Ale Ondrovi nestačí moje obecné odpovědi, chce vědět mnohem víc a vše do detailu. Nespokojí se s odpovědí: "To já nevím."
Štěstí, že máme k dispozici internet. Tam se dá najít skoro všechno. A tak hledáme, brouzdáme a surfujeme....

Vzpomínám na našeho skvělého profesora fyziky a lovím v paměti útržky z probraných kapitol astronomie. Často marně. Je to už tak dávno... Škoda, že jsme se tenkrát astronomie v rámci fyziky jen dotkli.

Situaci s vnoučaty mnohdy zachraňuje děda. Je na tom přece jen o poznání lépe. Mně nezbývá, než koupit encyklopedii a začít studovat. A abych neztratila prestiž úplně, rychle se rozhoduji a zapisuji se na přednášky astronomie. Vzbudím tím údiv svého okolí, ale touha po poznání něčeho nového je mocnější. Hnací silou pro mě je, abych alespoň částečně byla schopná uspokojit zvídavost svých vnoučátek.

Sluneční hodiny jsou tématem, který mě zajímá. Vždyť jsem dokonce přemýšlela o zhotovení takových hodin! Kolem jedněch jsem jako malá často chodívala a s obdivem se dívala na velké rozesmáté slunce uprostřed. Nedávno jsem tam vzala s sebou i Ondru, Kláru a Markétku. Vilka, na které jsou hodiny, je krásně opravená a zrenovované jsou i sluneční hodiny. Opět padaly zvídavé otázky a já se při nich pěkně zapotila. Tentokrát jsem z laviny dotazů vyšla se ctí. První dvě přednášky z astronomie a pár hodin práce s internetem prozatím stačilo.
Jen jedna otázka mi nedá spát. Až se zeptají:
"Jak se na slunečních hodinách koriguje přechod na letní čas?"
Co odpovím? Slunce se přece ošálit nedá! Nebo snad ano?

Naposledy změněno: středa, 28. srpna 2013, 22.14