Virtuální univerzita 3. věku nám otevírá úžasné možnosti – například "toulat se po hvězdách".
Využila jsem možnosti a z tepla domova s počítačem na klíně jsem "vyrazila" za poznáním.
S astronomickým slovníkem v ruce a pomyslným přístrojem camera obscura jsem se vydala postupně do antiky a poté do středověku. Co jsem tam hledala? Chtěla jsem se podívat, kolik je hodin. A ono se mi to podařilo. Věřte nebo ne, už v letech 660 – 330 př. n. l. byly ve starém Egyptě zhotoveny sluneční hodiny.
Slunečních hodin bylo v průběhu minulých století vytvořeno velké množství, různých druhů, velikostí, různých konstrukcí a funkcí. Zajímavé jsou např. tzv. "selské" hodiny - jsou to úplně nejjednodušší hodiny, a tvoří je lidská dlaň. Jestliže podržíme větvičku, klacík nebo tužku mezi prsty, potom čáry na dlani můžeme považovat za hodinové čáry. Jak se takové hodiny používaly, na to dokonce existovaly i návody v literatuře.
Pro časy budoucí si tu připomínám pár zajímavostí. Naše největší kolekce historických slunečních hodin je pravděpodobně v pražském Klementinu. Původně tam byly osmnáctery a z nich se zachovalo do dneška asi 13. Jedny hodiny na Révovém nádvoří nesou letopočet 1662. Zajímavé hodiny stojí v pražské Stromovce poblíž Místodržitelského letohrádku, jsou to unikátní barokní sluneční hodiny ve tvaru globu.
V době renesance byly rozšířené tzv. diptychové sluneční hodiny – hodiny cestovní, které se daly sklapnout. Byly opatřeny magnetkou kompasu pro správnou orientaci vůči světovým stranám a byly na nich umělecky ztvárněné různé ciferníky. Hodiny se vyráběly ze slonoviny a jsou dnes mimořádně cenným sběratelským artiklem.
V přehlídce slunečních hodin v architektuře nesmějí chybět hodiny největší. Tyto hodiny jsou od roku 2004 v MacConnellově arboretu v zahradách, které jsou v Kalifornii v Želvím zálivu. Jde vlastně o most s pilířem, který slouží jako vstupní brána pro pěší i pro cyklisty na stezku podél řeky Sacramento River. Most, zavěšený na lanech je dlouhý 213 metrů, pilíř je vysoký 66 metrů a je nakloněn ve směru zemské osy. Stín pilíře padá na číselník, ztvárněný jako záhony květin na severním břehu řeky. Špička stínu se posunuje rychlostí asi třicet centimetrů za minutu, takže je možné pouhým okem sledovat důkaz otáčení Země.
Astronomie pěstuje a ctí hvězdy.
Od slunečních hodin se dostáváme k největším astronomům Evropy. Zase můžeme začít v antice.
Aristarchos ze Samu (asi 310 – 230 př. n. l.), řecký matematik a astronom, asi první tvůrce heliocentrického vesmíru. Svým pozorování došel k závěru, že Slunce je mnohem větší než Země, protože je velmi daleko.
Hipparchos (asi 190 – asi 125 př. n. l.), zdokonalil měření vzdáleností pomocí metody triangula spolehlivě změřil vzdálenost Země – Měsíc a vzdálenost Země – Slunce. Zastával geocentrismus.
C. Ptolemaios (asi 100 – 160 n.l.),  vypracoval učebnici astronomie s názvem Almagest, který obsahoval též katalog hvězd (který asi převzal od Hipparcha). V Almagestu je podrobně propracován geocentrismus.
Velký rozvoj vědy a astronomie v Evropě byl v 16. a 17. století. V habsburské monarchii vládl císař Rudolf II, mecenáš věd a umění. Díky němu se Praha stala centrem kulturního a vědeckého ruchu.
Nutno mít na paměti, že pokrokoví astronomové bojovali proti inkvizici. Církvi nebyly jejich objevy vhod a astronomům hrozil až trest smrti. Příkladem je Giordano Bruno, který zastával názor, že Země ani Slunce není středem vesmíru, že vesmír je nekonečný. Za to byl v r. 1600 upálen.
Mikuláš Koperník (1473 – 1543), podrobně popisuje heliocentrismus, obrazně řečeno "zastavil Slunce a rozpohyboval Zemi".
Tycho Brahe (1546 -1601)
Johannes Kepler (1571 – 1630),  oba působili na dvoře Rudolfa II. z podnětu Tadeáše Hájka z Hájku.
J. Kepler kromě velkých a významných děl vypracoval horoskop pro Albrechta z Valdštějna, kde upozornil, že v r. 1634 bude pro něho velmi nepříznivá poloha planet a že hrozí smrt. Předpověď se naplnila, Albrecht byl zavražděn 25. února 1634.
Galileo Galilei (1564 – 1642), jako první sestavil dalekohled. Je mu připisována věta:  "Přece se točí!" (Eppur si muove!)
Je až fascinující, jak tito učenci téměř bez pomůcek, pouhým pozorováním, složitými výpočty, neopomenutelnou představivostí a pomocí jisté dávky fantazie dokázali objevovat planety, měřit jejich vzdálenosti, objevovat hvězdy, seskupovat je v souhvězdí, pojmenovávat je a připisovat jim vliv na lidské osudy například v závislosti na datum jejich narození.
Z přednášek si "odnáším" další zajímavá zjištění:
Astronomie byla v antice matematická disciplína, která měla vysvětlit a předpovídat polohy planet, dnes je to přírodní věda, která zkoumá vesmír, jeho řád a vesmírná tělesa.
Astrologie je pseudověda vycházející z předpokladu, že konfigurace nebeských těles v okamžiku narození jedince určuje jeho osud, který lze takto předpovědět.
Vzdělávání ve středověku lze nazvat jako "Sedmero svobodných umění" (Septem artes liberales). Obsah klasické středověké vzdělanosti je dělený do dvou stupňů – nižší - trivium (gramatika, rétorika, dialektika) a vyšší - kvadrivium (matematika, aritmetika, geometrie a astronomie).
Galileo Galilei byl první člověk na zeměkouli, který sestavil dalekohled a použil ho k pozorování oblohy.
Zajímavý zánik hvězd - supernova - je nápadná mimořádnou jasností na samém konci jejího zářivého hvězdného života. Jde o zánik hvězdy, její exploze rozmetá všechnu hmotu do vesmíru.
Se svými novými poznatky z přednášek se těším, až se budu za jasných nocí zase toulat po hvězdách, trochu se krčit před velikostí vesmíru a v duchu obdivovat učenost středověkých astronomů. V tomto rozpoložení si určitě připomenu, že v nekonečném vesmíru je dost lásky, zdraví i štěstí pro všechny lidičky naší planety Země. 

 

Naposledy změněno: úterý, 26. května 2015, 08.54