Už jako dítě jsem věděla, že na naší šumavské chalupě bývaly sluneční hodiny, ale zbyl po nich jen nepatrný otvor ve štítě. Přemlouvala jsem tatínka, aby je namaloval. Možná by se o to i pokusil, ale v té době nebylo lehké sehnat potřebné informace, a tak to zůstalo jen u přání. Uběhlo bezmála 40 let, a já se od známého dozvěděla, že sluneční hodiny jsou jeho velký koníček. Slovo dalo slovo a během týdne jsem se mohla zblízka podívat, jak takové hodiny vznikají a jak vlastně ukazují čas. Splnilo se mi jedno velké dětské přání. A když se v přednášce pan lektor zmínil o rozsáhlém katalogu slunečních hodin, nedalo mi, abych si ho neprohlédla. Představte si moje nadšení, když jsem tam objevila naše hodiny, které nějaký turista vyfotil a poslal na internet. Tak jsem se díky Virtuální univerzitě, kterou jsem letos začala studovat, o nich dozvěděla.

Naposledy změněno: čtvrtek, 15. srpna 2013, 12.00