Na podzimní semestr jsme si zvolili téma Vývoj a současnost Evropské unie. Složité a velmi rozsáhlé téma, které je plné otázek a nejasných odpovědí. Víme, že současná podoba Evropy se vytvářela tisíce let. Nebylo to vždy lehké období. Evropa se zmítala v četných válkách a nepokojích a tak se lidstvo stále častěji upínalo k naději na život v míru. Od nepaměti se vedou ve světě mocenské boje mezi velmocemi. Proto se myšlenkou o vytvoření silné a společné Evropy zabývali významné osobnosti po staletí. Vytvořit takovou Evropu, která ukončí války mezi sousedy, kde státy budou mezi sebou obchodovat a budou k sobě solidární. Nejen Evropa, ale celý svět je neustále v pohybu, mění se. Vlivem globalizace dochází na naší planetě k velkým změnám, které přináší nejen výhody, ale především hrozby. Z toho důvodu je nutná integrace. A co pro jednotlivé státy integrace znamená? Musíme se částečně zbavit své suverenity, podřídit se velkým, ekonomicky zdatnějším zemím. Domnívám se, že integrace je potřebná nikoliv nutná, ale měla by být pozvolná a měla by mít přísná pravidla. Po vzniku EHS, ESUO, ESAE došlo po roce 1965 k jejich sloučení v Evropské společenství. Systém, který dokonale fungoval, protože byl založen na hospodářské spolupráci, aniž by zasahoval do suverenity jednotlivých států. Tímto byl akt výjimečný a dějiny něco takového nepamatují. Ekonomická spolupráce však nestačila a zrodila se Evropská unie. Evropský prostor je velký a příliš různorodý, každý stát je něčím specifický a charakteristický. Lidé na severu žijí v jiných klimatických a životních podmínkách jako třeba lidé na jihu. I jejich vztah k práci a pohled na hodnoty je různý. Lišíme se i svým vzhledem, vztahy k ženám, duchovním životem, architekturou, ale i stravovacími návyky. Může mít v této rozmanitosti evropský lid jednotné základy? Bojím se, že nikoli. Politikové mají jiné představy o tom, jak by měla Evropa fungovat. Tyto představy se dosti liší od představ, které má obyčejný člověk. A tak se ptám, zda EU nezasahuje do práv jednotlivých států více něž je zdrávo. Úředníci v Bruselu chrlí jednu normu za druhou, vydávají direktivy a směrnice, požadují po nás přijetí mnohdy nesmyslných zákonů a hrozí sankcemi. A co demokracie, na kterou byla Evropa tak hrdá. Neustupuje diktátu EU ? Do popředí zájmu se dostala mocenská politika. Nemyslíte, že něco takového už tu v minulosti bylo? Kladu si mnoho otázek a neumím si na ně odpovědět. Kam směřují Tvé kroky Evropo? Jaké kulturní dědictví zanecháme budoucím generacím ? Jsou to otázky spíše pro odborníky, ale obávám se, že by to nedokázal předpovědět ani Nostradamos.
Naposledy změněno: úterý, 26. ledna 2016, 21.51