LS 21/22_Alena Janáčová (KS Valašské Klobouky): Manželská rošáda Přemysla Otakara II.
Rozvody v královských rodinách byly vždycky problematické-tak jako všechny rozvody. Některé však vstoupily do dějin a taky s nimi pořádně zamíchaly. Když se roku 1180 oženil Přemysl Otakar I. s Adlétou Míšeňskou, byl jedním z mnoha Přemyslovců. Jeho vyhlídky na to, aby usedl na knížecí stolec, nebyly velké. Po dvaceti letech, které byly plné mocenských tahanic mezi příbuznými, se Přemysl Otakar I. stal českým králem. Ačkoliv se svou ženou měl 4 děti, mezi nimi i syna Vratislava, pokračovatele rodu, zdála se mu jeho manželka málo urozená a chtěl se s ní dát rozvést. Nebylo to ani ve středověku jednoduché. Český biskup Daniel II. manželství rozvedl, ale papež svolení k rozvodu nedal. Taky Adléta Míšeňská se s rozvodem nechtěla smířit, hlavně kvůli svým dětem. To ale Přemyslu Otakarovi vůbec nevadilo a v roce 1199 se oženil s uherskou princeznou Konstancií. Trvalo ještě dlouhých deset let, než dal papež svolení k rozvodu. Mezitím Konstancie Uherská porodila 4 děti a některé z nich zasáhly nejenom do českých dějin. Dcera Markéta se provdala za dánského krále, přijala jméno Dagmar a dodnes je v Dánsku uctívána. Druhá dcera Anežka Přemyslovna, známá později jako svatá Anežka Česká, byla již za svého života považována za světici. A syn Václav, budoucí český král Václav I., pokračovatel Přemyslovského rodu? Vládl 23 let, odrazil nájezdy Mongolů a upevnil postavení českého státu. Adléta Míšeňská se tahanicemi s rozvodem utrápila a v roce 1211 zemřela.
Bylo by zajímavé představit si, jak by se vyvíjely naše dějiny, kdyby k tomuto rozvodu nedošlo. Vratislav, syn z prvního manželství, zemřel v roce 1225, pravděpodobně bez potomků. Možná by Přemyslovci vymřeli po meči daleko dřív, nebo by vůbec žádné české království nebylo. Českou kotlinu by si možná mezi sebe rozdělili rody Štaufů a Babenbergů tak, jak se o to snažili před nástupem Přemysla Otakara I. na český trůn. A nebo by všechno bylo úplně jinak. Jenže dějiny si nehrají na možná nebo kdyby a jdou si svou cestou. A v nich se ztrácejí osudy jednotlivých lidí i celých rodů. Říká se tomu život.