Semestrální kurs o rituálech evropských královských rodů mě velmi obohatil o nové poznatky ze života šlechtických rodin. Ať už se jedná o narození, křty, zásnuby, svatby, rozvody či pohřby, vše bylo velmi zajímavé.

Uvědomila jsem si, že život v královských palácích není žádná pohádka. Členové těchto rodů jsou svázáni mnoha pravidly, které jim nedovolují chovat se tak svobodně, jako ostatní lidé. Je pravda, že se v posledních letech tato pravidla trochu rozvolnila, ale zato jsou více vystaveni tlaku ze strany tisku i jiných medií, zvláště těch bulvárních.

Život královských rodů je plný dramatických událostí, zvratů a majetkových sporů. Děti, které žily v královských palácích neměly vždy na růžích ustláno. S rodiči se vídaly málo a žily často bez lásky a pochopení. Když se pak samy staly rodiči, neuměly dávat lásku, kterou nepoznaly.

Každý panovník toužebně očekával narození syna, jako svého následovníka. Ne vždy se to podařilo a tak někdy muselo dojít ke změně zákona, podle jehož nové úpravy, přecházela královská koruna také na potomky ženského rodu. V Dánsku se dokonce stala královnou žena, podle výsledku referenda. Také výběr jména královského potomka podléhal přísným pravidlům a příslušníci protokolu ho s rodinou dlouho řešili. Např. Habsburkové pojmenovávali své potomky nejméně 15 jmény. Také křtící šaty a kolébka se dědily z generace na generaci.

V panovnických rodinách existují strážci protokolu, kteří dbají na správný průběh všech obřadů a rituálů od křtin a svateb až po pohřby. Vše je promyšleno do nejmenšího detailu. Není jednoduché patřit do panovnické rodiny. Jejich život i když v přepychu, jim nezávidím.

Naposledy změněno: pondělí, 21. září 2020, 21.06