ZS 19/20_Václava Zamazalová (KS Dačice): Jak si žijeme - dystopické přemítání
Ráno se budím brzy. Rozsvítím lampičku a čtu si (jako nepracující senior nespěchám). Osprchuju se (no, tou studenou jen pár okamžiků na závěr), umyju a vyfoukám si vlasy. Pak si udělám čaj, máslo z ledničky je zase tvrdé, ale šunka akorát, pustím si rádio, a po snídani sednu k počítači. Je mi chladno, tak si na termostatu trochu zvednu teplotu, do trouby dám včera naložené maso a peču pěkně pomaloulinku, aby bylo šťavnaté a mňamkózní. V mikrovlnce ohřeju rýži. Po obědě si a vydám se do města – prohlédnu si výstavu v muzeu, dole v kavárně si dám frapé se zmrzlinkou, přečtu si kulturní nabídku – joj, koncert se Šporclem, to si přece nenechám ujít – raději si vstupenku hned zajistím (chytrý mobil to jistí). A ještě kolečko po obchodech – za chvíli mám v peněžence plno účtenek, málem se mi mezi nimi kreditka ztrácí. Do kina půjdu až v neděli, lístek si koupím večer přes rezervační systém, a nesmím zapomenout na místenku na autobus, po neděli jedu za dcerou. Doma nákup do ledničky, z ledničky pro změnu pár vajíček – jen tak se zbytkem šunky na pánvičku – večeře bude taková odlehčená. A šup do pohodlného válecího křesla a ovladač do ruky a hodinku (či dvě) telezírání. A pak už mžouravě do koupelny, odlíčit se (ta lampička u zrcadla bliká, asi chce novou žárovku), umýt a hají. Ještě pár stránek, pak odkládám brýle, zhasínám lampičku – a dobrou…
Všimli jste si? Docela běžný den. Jistě i vy zažíváte podobný. Kdybyste měli říci, co mne asi největší část dne provázelo – ba bez čeho by ani spousta těch zcela běžných aktivit nebyla možná, asi byste hádali dost dlouho. Pomohu – lampička, teplá voda, varná konvice, lednička, rádio, počítač, termostat, trouba, fén…
Já věděla, že na to přijdete – energie. Bez ní by bylo ouvej – a nám všem. Přemítám, jak to bylo, když jsem byla malá – jedna kamna, u nich s rodiči navečer my, malá lampička a četlo se. Babička mojí babičky, když byla malá, svítila petrolejkou, pro teplo domova musela vzít sekyrku do ruky a naštípat dříví – a chtěla-li do Prahy, jela povozem s koňmi, do sousední vsi šla pěšky. Ten pokrok…
Je ten dnešní způsob ten nejlepší, jak žít? Ano, je pohodlný. Ale stačí si uvědomit, že takto pohodlně žije jen každý pátý člověk na světě. A potřebuje k tomu celých 80% vyrobené energie. Každý druhý člověk jako jediný zdroj energie používá dřevo – jako před cca 100 000 lety. Co až pokácí poslední strom?
Příslušník euroatlantické civilizace si nedovede představit, jak by žil, kdyby otočil vypínačem – a ono nic…
K čemu mu budou peníze v bance? Jednak se nedají jíst – a vlastně by se k nim bez elektřiny ani nedostal – vždyť vás vyženou i obchodu, když nejde proud…
Jak by žil den poté? Co by dělal? Ulovil by králíka?
Rozdělal by oheň (bez sirky, natož zapalovače)?
Překonal by zápal plic?
Dokázal by se postarat o sebe? O děti? O starou maminku?
Byl by to konec?
Tma a zima…