ZS 20/21_Václav Michálek (KS Loučná nad Desnou): Pracoval jsem v elektrárně
Konečně jsme my chlapi obstáli v naší skupině studentů s malým požadavkem, studovat více technicky zaměřené téma. V našem středisku jsou totiž převážně děvčata, a tak jsou volena témata děvčatům bližší. Samozřejmě, že jsme se k děvčatům vždy solidárně přidali.
Přesto, že nás různé druhy energie stále obklopují, často si to ani neuvědomujeme a většinou jako laici vnímáme jen tu energii elektrickou, kterou denně užíváme a víme, že to kope. I když nejsem elektrikář, mám k výrobě elektřiny a elektřině samotné, vřelý vztah. Hodně jsem se o ní dozvěděl právě v tomto semestru, ale ta část přednášky o energii atomové, to je jiná, velmi složitá parketa. Pochopit všechny pochody, co se v co mění, co se slučuje, co se dělí a co z toho vyleze, to je na jednu hlavu v důchodovém věku opravdu záběr. Mě samotnému je mnohem bližší energie akumulovaná ve vodě.
Před odchodem do důchodu jsem pracoval 15 roků na Přečerpávací vodní elektrárně Dlouhé Stráně v Koutech nad Desnou. Z toho 5 roků v investorském týmu při výstavbě elektrárny a dalších 10 let za provozu jako pracovník údržby. Při výstavbě jsme kontrolovali kvalitu dodávek zařízení, kvalitu montážních prací, stanovené rozsahy zařízení, ale i cenovou úroveň jednotlivých dílů a celých technologických souborů dle rozpočtu. Náš tým byl mladý, velmi pracovitý, zodpovědný a kamarádský. Nevzpomínám na žádnou chvíli, kdy by došlo k větším nedorozuměním nebo osobním neshodám. Do práce jsem chodil rád a pokud se ohlédnu zpět, byly to pro mě osobně jedny z nejlepších let mého aktivního života.
Stavba a celé dílo bylo úspěšně dokončeno a dnes již Elektrárna Dlouhé Stráně úspěšně 24 let dodává elektřinu do naší rozvodné sítě. V roce 2005, v celostátní anketě, bylo toto vodní dílo vybráno jako nejhezčí technické dílo ČR. Tady voda pomáhá a její energie se mění v energii elektrickou.
Při výstavbě jsme poznali energii vody také z té špatné stránky, a to při povodních v roce 1997. Povodeň, která v tu dobu zasáhla Severní Moravu, napáchala velké škody, které jsme jako pracovníci elektrárny také poznali na vlastní kůži. Voda tenkrát rozebrala přístupové cesty, a tak jsme byli na elektrárně 3 dny odříznuti od světa bez přísunu stravy. Stejná energie však umí úžasné věci, pokud je spoutaná a správně využita.
Dodnes mám doma z výstavby elektrárny na památku kamenný vývrt z nitra elektrárny, injektážní zátku z přivaděče a asi 5 cm odříznutého vysokonapěťového kabelu, který vydrží napětí 400.000 V. K elektrické energii jsem se přiblížil na tolik, že jsem rozhodnutý i v tomto důchodovém věku, vyučit se v rámci rekvalifikačního kurzu elektrikářem. Moje práce a setkání s elektrickou energií a technologií pro její výrobu byla velmi zajímavá a jsem rád, že jsem mohl být u toho, když se rodilo dílo, které slouží a bude dlouho sloužit nám všem.