V padesátých letech 20. století se objevily první počítače, obvykle velké jako místnost, fungující na děrné štítky. Tenkrát sloužily lidem pro výzkumy, výpočty a nové nepoznané věci. Byly přítelem člověka, protože otevíraly nové obzory. Dnes již takový počítač neuvidíme, zato v každé rodině je normální mít počítač stále lepší a výkonnější.

Počítač se pro nás stal slabostí, opečováváme jej, obdivujeme - je tak trochu již naším jediným přítelem, který nás snáší a dokáže nás pochopit, ale přitom je neživý, bez duše a charakteru. Není ani schopen komunikace - nic. Počítače nás mají omotané kolem prstu.

Jaký dopad mají počítače na naše děti? Jako dvouleté umí ovladačem zapnout televizi, DVD či jiné mechaniky a tráví s nimi mnohdy více jak čtyři hodiny. Takový čas by měly trávit hraním si s hračkami, či venku na procházkách a na hřištích s vrstevníky. Diskutovanou aktivitou dětí je hraní počítačových her. Děti nečtou, jen hrají a to omezuje jejich fantazii a schopnost vyjadřovat se. Na druhé straně musíme vidět i pozitivní efekt, jako je nárůst obecné inteligence, schopnost chápat vztahy, využívat mozek při myšlení.

Člověk by si měl uvědomit, kde jsou meze. Neměl by si od počítačů nechat poroučet, neměl by se jim podřizovat. Ale zároveň víme, že jsou součástí života a že bez nich by nefungovala řada věcí a asi bychom se neměli tak, jak se máme.

Naposledy změněno: středa, 28. srpna 2013, 22.41