Jak jsem se ve svých skoro 70 letech vážně zamilovala.Né nebojte se,že vám budu vyprávět o mé lásce k nějakému člověku.Já jsem se totiž zamilovala do počitače a hlavně do internetu.V červnu toho roku mi totiž náhle zemřel po 50 letecvh společného života manžel a dcera s vnučkou odjela v červenci za manželem na rok do Ameriky.Abych se nějak zabavila,začala jsem navštěvovat kurz na počitač o města.Měla jsem totiž počitač v pokoji vnučky,nebyl sice nqapojen na internet,ale přesto jsem se na něm cvičila.Když jsem řekla vnučce,že uvažuji o koupi počitače,hned to řekla rodičům a ty mi k vánocům poslali notebook.Hned jsem s pomocí jejich kamaráda si ho nechala připojit k internetu a zapojila i tiskárnu.Byl to zázrak,po předchozím zavolání jsem se ještě ten večer s našima spojila,dcera měla kameru na svém notebooku a tak mě provedla po jejich americkém bytě.Tak jsem si také hned kameru koupila a předvedla zas na oplátku jejich jezevčíka,kterého jsem jim tady hlídala.Čas začal rychleji utíkat,už se mi tak nestýskalo a rok nějak rychleji utekl.Dnes si už neumím bez denního vysedávání u počitače život představit. Vedu i své účetnictví,přes vyrtuální kancelář vedu energie.Díky počitači mám mnoho nových známích,s kterým si dopisuji a skoro vše vyřizuji přes e-maily.Zkrátka moje láska k počitači stále kvete a stále nacházím nové zájmy.A tak ať žije počitač a stále se rozvijí.

Naposledy změněno: středa, 28. srpna 2013, 22.35