LS 19/20_Otto Kroutílek (KS Sušice): I takový byl Leonardo di ser Piero da Vinci
L.da Vinci : „ Nejvznešenější rozkoší je radost z porozumění, oslepující ignorace nás přivádí na scestí, ach smrtelníci otevřete oči.“
Při vyslovení tohoto jména se většině lidí vybaví pouze jako malíř, jako jeden z nejslavnějších malířů italské renesance, který, jako nikdo jiný nenaplňuje renesanční ideál tak dokonale.
Citace:
Dva geniové renesance, dvě největší jména umění se sešli v jednom městě, které jim bylo malé – Florencii se na přelomu 15.a 16.sto. sešel nemanželský syn a uznávaný velikán Leonardo s mladíkem z dobré rodiny a s velikými ambicemi Michelangelem. Z jejich vzájemné nenávisti, zdráhavého obdivu a soupeření se zrodila dvě z největších uměleckých děl všech dob – Mona Lisa a David.
Ale vraťme se - paradoxem je, uvážíme-li, že obrazů bez pochybností je jen necelá desítka. Tedy velice málo za téměř sedmdesát let jeho života. Mnohem méně je známý jako neúnavný pozorovatel přírody, anatom, který prováděl pitvy, vynálezce a konstruktér strojů pro aviatiku, ale i pro potápění, vojenskou techniku pro obléhací a obrané akce, ale konečně i spisovatel, který po sobě zanechal kolem sedmi tisíc listů literárních prací na nejrůznější témata, psaných „zrcadlovým písmem“- jako levák prostě psal obráceně.
Tato mnohostrannost nebyla v tehdejší době vyjímkou, už jeho učitel Andrey di Cione – řečený Verrocchio byl malíř, sochař a inženýr a o dalších není v dějinách nouze. Byl to všestranný, ale i těkavý duch, takový byl i ve svém osobním životě, vždyť přesídlil z Florencie na delší dobu do Milána, vrátil se do Florencie a svůj život končí po mnohaleté dobrovolné emigraci ve Francii.
Přelétal ustavičně od díla k dílu, z problému na problém, mnoho věcí rozdělal a jen málo dokončil, mnoho jich ani nezačal a zůstaly jen ve stádiu návrhu. Na sklonku života se Leonardo intenzivně věnuje vědeckým výzkumům, stovky kreseb dokládají jeho, v té době sdílené, přesvědčení o úzké spojitosti umění a vědy.
Za spisovatele se nikdy nepovažoval ale „následná doba se vracela převážně k pracem o výtvarnictví a jeho beletristické práce se vytrácely na okraj zájmů - neprávem.
Citace: Po jazykové stránce, Leonardo – vědec psal ne latinsky, jak bylo tehdy běžné, nýbrž italsky a musel si vytvářet vlastní jazyk.
Leonardo – autor hádanek, novelek, anekdot, bajek, povídek, aforismů, bestiářů, proroctví, příměrů a podobenství píše živou současnou Florentskou italštinou, má jadrný, konkrétní jazyk, základní zaměření malířské mu dává neobyčejnou věcnou, materiální soustředěnost vidění i výrazu.
Ale Leonardo da Vinci, neustále rozběhnutý po nejrůznějších námětech, nesoustředěný a úryvkovitý jako v celém svém díle je ojedinělý ve dvou směrech : - v úsporné zkratce výrazu, která dovede sevřít téma i jen do jediné věty a v názornosti jak slovního, tak výtvarného vyjádření myšlenky. V mnoha případech zdvojuje literární vyslovení – kresba a naopak.
Na závěr jako ukázku několik hádanek:
Po tisíci letech poskytnou naboštíci živobytí mnoha živým. Svatí – kněžím
A bude mnoho lovců, kteří čím více uloví, tím méně budou mít, a naopak tím více budou mít, čím méně uloví. Vši
Okřídlení tvorové pohřbí lidi pod svými křídly. Peřina
Lidé se budou s potěšením dívat jak jejich dílo je ničeno a trháno. Ševci
Mnozí budou z matky stahovat kůži a obracet jí naruby. Rolníci obdělávající půdu
L .da Vinci : „Nepoužívané železo rezaví, stojatá voda zahnívá, stejně tak mysl bez cvičení zlenivý.“
Použité zdroje: Bart D. Ehrman: Šifra mistra Leonarda – pravda a smyšlenky
Irving Stone: Agonie a extaze
S.Storej : Mramor a plátno
R.W.Galard: Hádanky a hlavolamy Leonarda da Vinci
Jaroslav Pokorný: Nápady (výbor z próz)