Nejlepší eseje

K pestrobarevnému světu lidí, myšlenek, způsobů života, jazyků, přesvědčení patří i oděv. Oděv přispívá k tomu vnějšímu, povrchnímu, který svět přibarvuje z vnějšku.
Když se člověk podívá do obchodů, je jako v Ráji. Je to však Ráj? Velká nákupní střediska skýtají - či mají skýtat - ten pomyslný Ráj ve výběru oblečení. Jsou přeplněná zbožím. Na tisících věšácích visí tisíce ramínek s oblečením těsně, tak těsně, že je vidět jen kousky rukávů či podolků, některé nejsou vidět vůbec a tudíž se nemohou hlásit o pozornost. Jsou tak nahuštěné, že ani dýchat nemohou a vypadají tak zplihle, chcíple, opuštěně …. K kdo se chce na ně podívat, musí se k nim  prodírat. Mezitím okolní nechtěně vypadnou, jakoby se chtěly nadýchnout a upozornit na sebe.
A zatímco jeden či dva nakupující si odnášejí nějaký ten úlovek, prodavači  přináší a vybalují nové a nové zboží a ještě je někam věší, aby ani skulinka nezůstala prázdná, jiné přenášejí na jiné věšáky s cedulkou slevy.
Po několikerém pokusu vás hledání potřebného či chtěného přestane bavit a prohlížení vzdáváte. Množství vás otráví, čas je dlouhý, žádný příjemný zážitek se nekoná a navíc nemáte ani pocit kvality, krásy. A tak jdete dál, pokoušíte se jinde, ale všude je to stejné….. Pak již jen procházíte, podíváte se jen na pár kousků rozložených jako lákadlo či na oblečené figuríny, popřípadě na kousky označené jako nová kolekce. A pokud vás nic nezaujme - což je velmi časté – odcházíte s prázdnou a pocitem beznaděje.
A najednou vás napadne: Bože, tolik věcí jen v jednom obchodě, v jednom marketu … kolik jich je ve městě, v jiných městech, v republice, v Evropě, ve světě? Vždyť to by obléklo tři takové světy!!
Z jedné strany se nosí nové, módní věci. Přejde koloběh přes slevy a během chvilky je již oblečení nepotřebné, nechtěné, nemódní a opět se balí a odváží - ale kam ??? - na haldy, spáleniště, do sběru? 
Přitom kolik lidí, kolik rukou se podílelo na výrobním kolotoči, kolik energie spotřebovalo, kolik kilometrů ujelo, kolik rostlinného či živočišného materiálu spotřebovalo, kolik chemikálií vyrobilo, než si svůj krátký, velmi krátký čas užilo na výsluní - a některému se ani to nepodařilo - než skončilo jako nepotřebné na haldách ??
Napadlo mě: jak by asi vypadala vzpoura oblečení? Všechny rukávy zvednuté vzhůru,  nohavice hrozivě  vytrčené ke stropu, sukně vířící v divokém reji, hlasitě  dupoucí boty, rukavice sevřeny do pěstí, švihající pásky- snad námět pro pana Švankmajera.
Jak jednoduché to bylo v Ráji. Ale Bůh věděl, co by mohla móda znamenat. Proto nabídl jen lístek – kdyby přidal i květinu - najednou by chtěl lístek i květinu každý - a lepší, a novou a krásnější a i když Ráj nabízel rozmanitost květů i stromů, Bůh by brzy zjistil, že stromy jsou bez listí, neboť nestačí rašit nové výhonky a louky bez květin, protože nestačí vykvést…..
Ale Bůh je geniální - nabídl lidem ovoce ze zakázaného stromu a člověk jej musel mít. Vyhnání z Ráje bylo pro Boha vysvobozením - a pro člověka starost.
A tak lidé - hledajíce smysl v nesmyslu - pěstují, tkají, malují, vyšívají, zdobí, vymýšlí, stříhají, šijí, prodávají, kupují, nosí, vyhazují a opět tvoří nové – pro potěchu svou i svého okolí.