Přečetla jsem knihu Ztracený Caravaggio od  Jonathana  Harra.

Skutečný příběh o znovuobjevení jednoho z nevyhledávanějších děl  italského malíře v devadesátých letech 20. století, a to Zatčení Krista. Francesca Cappelletti  učiní objev, který dává do pohybu honbu další badatelů za uměleckým dílem nevyčíslitelné ceny.

Při čtení mě zaujaly třeba postupy při zkoumání obrazů, čištění, restaurátorství, používání barev v minulosti a v tomto případě samotný malířský styl Caravagia. Protože se dříve obrazy nepodepisovaly, bylo těžké určit konkrétního malíře.

 Při zkoumání obrazů se používá mikroskop, rentgen, infračervená reflektografie, chemická i plynová chromatografická analýza malby i plátna. Například zjistili, že obraz  Svatý Jan je namalován na plátně ze silného konopí 8-9 nití na centimetr a je identické s plátnem Zatčení Krista, tak došli k závěru, že  malíř oba kusy ustřihl ze stejného balíku.

Caravaggio používal mimo jiné barvy – olovnatocíničitou žluť, malachitovou, karmínově červenou, uhly, zelenou hlinku a to buď v surové formě, v blocích či velkých granulích, nebo už rozmělněné na prášek v hmoždíři.  Pigmenty míchal s ořechovým olejem, nejběžnějším pojidlem té doby.

Ze str. 149

Jak odstraňoval vrstvy špíny a laku, byl si stále jistější, že obraz namalovala jedině Caraggiova ruka. Kromě kvality tahů štětce, rychlosti a jistoty narazil Benedetti na několik výmluvných pentimenti – chyb takového typu, jaké by kopírující malíř nejspíš neudělal. Nejvýraznější, viditelná pouhým okem, byla na nad hlavou Jidáše. Benedetti  ji objevil jen díky tomu, že byl obraz v minulosti čištěn příliš hrubě. Dva centimetry nad Jidášovým uchem byl patrný obrys dalšího ucha. Caravaggio maloval podle živých modelů přímo na plátno, nedělal si předběžné náčrty. Kompozice nejspíš začínal obličejem, nejspíš uchem, ústřední postavy. Toto pentimento takovou hypotézu podporovalo. Caravaggio si to zjevně rozmyslel a první ucho přemaloval, ale při předchozím čištění restaurátor tu vrstvu barvy odřel.

Caravaggio i když už byl slavný, stále vedl šetrný a neuspořádaný život. Oblečení podle jednoho záznamu nosil  „dokud se nerozpadlo v hadr“. Byl to malíř posedlý běsy a popudlivým temperamentem. Ten ho nakonej svedl až k vraždě, zemřel mladý, osamělý a za záhadných okolností.

Semestrální kurz „Mistři evropského barokního malířství 17. století“ se mi moc líbil.  Z vybraných malířů jsem znala jen jméno Rubens a Rembrandt. Caravaggio, Carracci, Velázquez a Poussin jsem neznala. O to zajímavější bylo seznámení s jejich životy a díly. Každý malíř byl osobitý svým  nezaměnitelným stylem. V obrazech se zrcadlí světlo a stín, a přitom  tak dokonale vypracované a rozpoznatelné detaily. Také byli vzděláni, aby výjevy z mytologie, z křesťanství a další mohli úspěšně ztvárnit. Byli to opravdu mistři své doby.

Naposledy změněno: úterý, 28. června 2022, 11.27